Volný čas ve středověku

Pokud byste se zamysleli nad otázkou, jak lidé trávili volný čas ve středověku, tak nám před očima vyvstane obrázek lopotícího se rolníka pracujícího na pánových polích, nebo řemeslníka ve městě, který přes noc pracuje, aby přes den mohl prodávat své výrobky, a řekneme si, že to s tím volným časem zase tak horké nebude.

Něco na tom je, ale tak docela pravda to není.  Asi budete docela překvapeni, když řeknu, že co se náplně týče tak lidé ve středověku trávili volný čas velmi podobně, jako to dělají v současnosti. Samozřejmě, co se množství volného času týče, tak toho měli podstatně méně, než mají lidé nyní, ale snad o to intenzivněji jej prožívali. Společnost nebyla tak homogenní jako je dnes, kdy si lidé více, či méně mohou dovolit stejné věci a záleží jen na obsahu jejich peněženky, jak luxusní ta věc bude. 

Tehdejší společnost byla rozdělena na prostý lid (převážně negramotný), řemeslníky, měšťany a aristokracii. I když se lidová kultura podobala kultuře elit, tak prostý lid zaostával o několik desetiletí nebo dokonce staletí (Verdon, 2003).

Pojďme se podívat na pracovní den třeba takového pařížského řemeslníka, jeho den začínal s východem slunce a končil se slunce západem. To se lišilo v letním období, kdy pracovní doba byla maximálně šestnáct až sedmnáct hodin a v zimně pak nepřekračovala dvanáct. To ale nebyla skutečná pracovní doba, protože různé cechy přiznávali svým příslušníkům dvě a půl až tři a půl hodiny přestávky na oběd dle ročního období. Z toho by se zdálo, že mnoho volného času neměli, pokud se nevezme v potaz jejich roční pracovní rytmus. Tehdy měli překvapivě velký počet významných svátků, kdy se nepracovalo. Včetně nedělí to bylo během roku 90 dnů, k tomu se dále připočítali dny, kdy byla pracovní doba omezena díky dalším méně významným církevním svátkům, kdy se sice pracovalo, ale pracovní doba byla znatelně kratší a další dny, kdy mrazy a jiná nepřízeň počasí znemožňovala práci a dostaneme celkem jen asi sto devadesát pracovních dnů což je čtyři až pět dnů v týdnu. Zdá se to málo, ale jeden den měl již zmiňovaných šestnáct až sedmnáct hodin naplněných prací. Po právu se tak v případě venkovanů, řemeslníků a měšťanů hovoří spíše o civilizaci práce a nikoli o civilizaci volného času. Přesto chvíle odpočinku a rozptýlení nebyli věcí neznámou, i když volný čas na rozdíl od dnešní doby byl mnohem častěji propojen s prací. Středověký člověk, jenž měl mnohem blíže k přírodě než člověk dnešní, dával ve svých zábavách mnohem větší prostor svému tělu než svému duchu a volný čas byl přímo, či nepřímo spojen s prací.

Prostí lidé se těšili hlavně na svátky, kterých, jak již bylo zmíněno, bylo hojně po celý rok. Naši předkové je milovali a byli pro ně záminkou k tanci, bujaré zábavě a pitkám. Na venkově zabíjeli prase a hráli všemožné hry, nejčastěji v kostky, které církev sice pranýřovala, ale zabránit jim nemohla. V závislosti na různých ročních obdobích a svátcích, které se slavili, pořádali také různá divadelní představení, turnaje, rozmanité soutěže a hry, kdy proti sobě soutěžili týmy reprezentující vesnici i celé město. Volili se také královny dožínek.

Aristokracie trávila svůj volný čas různými druhy zábavy. Oblíbené byli procházky do přírody. Pojďme se podívat na tokový obyčejný den na zámku Sérifontaine jak jej popsal panoš španělského kapitána Pedro Niňa, který žil v patnáctém století:

„Ráno odešla zámecká paní a panny z jejího doprovodu do blízkého lesíku, aby se tam pomodlily a potom natrhaly fialky a další květiny. Po mši a lehké svačině se paní se slečnami a přítomnými šlechtici vydali na procházku okolní krajinou. Bylo je slyšet, jak si prozpěvují. Po obědě a krátkém odpočinku nasedli všichni na koně a vyjeli se sokoly na lov. Potom se zastavili na louce, sesedli z koní, vyndali z košíků jídlo, jedli, pili, zpívali, tančili a zpátky do zámku nijak nepospíchali. V zimě následovala ještě pozdní večeře. V létě se jedlo dříve a po večeři si zámecká paní ještě vyšla na krátkou procházku. Potom se až do noci hrála koulená.“

Pokud nahradíme některé činnosti modernějšími názvy, pak máme obraz hezky strávené neděle s přáteli v přírodě.

Pojďme si udělat průřez některými aktivitami, kterým se věnovali ať už prostí lidé, nebo šlechta ve středověku:

• Lov a sokolnictví – šlechta
• Rybolov – spíše prostý lid
• Tanec, taneční průvody a veselice
• Hostiny – venkované i řemeslníci se rádi scházeli u prostřených stolů, byť po většinu roku bylo jídlo chudé a nebyl ho dostatek, o svátcích se scházeli s rodinou a známými u prostřených stolů.
• Návštěva hostinců a taveren jakožto sociálního střediska města či vesnice.
• Návštěva veřejných lázní – ke cvičení a koupeli se přidružoval fakt, že zde člověk mohl pobývat s přáteli, rozmlouvat o všem možném a odpočívat v příjemném prostředí
• Míčové hry mezi měšťany hra paume, mezi vesničany soule, dále koulená, srážení kuželek.
• Různé druhy zápasů a bojových sportů, jako lukostřelby, zápasy s holemi, souboje se štíty, rytířské turnaje.
• Pokojové hry – kostky,šachy, karetní hry
• Kejklíři a jejich představení
• Divadlo, hudba

Pokud si srovnáme aktivity, které lidé ve volném čase ve středověku pěstovali s aktivitami současného období, zase tak mnoho rozdílů zde nebude. Jistě mnoho moderních aktivit přibylo a středověký měšťan by jen „mrkal na drát“ co to ti lidé zase vymysleli, ale přesto problematika volnočasových aktivit nebyla ve středověku neznámá a umění jak zabavit ostatní bylo velmi ceněno.

Autor: Antonín Janásek

 student MVČ UP v Olomouci III. Ročník

Zdroje:

Verdon, J.. 2003. Volný čas ve středověku. Praha. Vyšehrad, spol. s.r.o.