Le Parkour – co je to za pojem, jaký má význam, mohou se ptát členové starší generace. Ta mladší tomuto výrazu jistě dobře rozumí. Le parkour – je to životní filozofie, životní styl, rekreace nebo sport? Toť otázka. Ve velkých městech má již své místo, ta menší se s ním teprve seznamují.
Historie parkouru
Zakladatelem této pohybové aktivity je Francouz David Belle, který byl ovlivněn svým otcem, veteránem z Vietnamu. David Belle trénoval mnohé disciplíny, například bojová umění či gymnastiku, a hledal možnost jejich využití v životě. Po přestěhování do Lisses v roce 1987 (předměstí Paříže) David Belle pokračoval ve své cestě.
Zde se k němu přidala skupina lidí, která s ním trénovala, rozvíjela schopnosti a definice. V roce 1997 tak vznikla skupina Yamakasi (název pochází z jazyka Lingala a znamená silné tělo, silná duše, silný člověk). Parkour vznikl tedy více, jak před dvaceti lety ve Francii.
Guru David Belle o parkouru říká: „Je to trénink účinných pohybů a rozvoj těla a mysli, aby se člověk ve všech situacích uměl pohybovat klidně a sebejistě“. Tímto se parkour stává pro své mnohé příznivce i životní filozofií. Cílem Bella bylo ukázat nové umění světu a naučit lidi chápat, co je to přirozený pohyb.
Co to ten parkour vlastně je?
Laicky řečeno, je to umění pohybu, překonávání překážek, při něm jsou využívány přirozené pohyby jako běh, skákání, lezení, pomocí kterých se co nejefektivněji a co nejrychleji dostává člověk z místa na místo. Mladí lidé mají rádi adrenalinové aktivity, nabíjí je to energií, posunuje to jejich hranice. Je to nové umění pohybu. Nadšenci posouvají skákání, lezení a běh do nové dimenze. Jde především o užitečné využití síly.
Cílem je ovládnout své tělo a být silnější. Bez trampolín a žíněnek, jen vlastní silou, přeskakují zábradlí a zdolávají i několikametrové překážky a vybíhají vysoko po zdech. Své skoky občas proloží saltem. Vše je o technice, a naučit se tomu může každý. Parkourové disciplíny se svou fyzickou náročností blíží extrémním sportům, nicméně jsou nesoutěžní a zcela mírumilovné. Při tréninku jde o překonání sebe sama, svého strachu a o neustálém zlepšování se, nikoliv o to, soupeřit s ostatními.
Parkour v České republice
Součastní příznivci parkouru jej do Česka přinesli i s francouzským názvem. Nyní se tomuto nastupujícímu trendu v ČR podle odhadů některých jeho vyznavačů věnuje pár stovek, možná tisícovka lidí. Nových mladých traceurů, (jak se lidem věnujícím se parkouru říká) však u nás neustále přibývá. Nemají dosud žádnou přesně organizovanou strukturu, vědí o sobě zejména prostřednictvím speciálních internetových stránek a sociálních sítí.
Začínají se objevovat skupiny nadšenců, které vedou zkušení vedoucí mnohdy z řad bankovních úředníků, překladatelů, grafiků nebo učitelů. Tréninkové skupiny kromě naší
metropole vznikly také v Brně, Ostravě a několika dalších městech. Pro teenagery se pořádají jamy, parkour campy a speciální tábory.
Důležité je pilovat techniku a posilovat. Ale pokud si traceur nevěří, překážku prostě nepřeskočí.
Foto: MF Sedmička Přerov a Hranice, Dominik Bachůrek
Parkouristi překonávají překážky skoky, ale také salty a kotrmelci ve vzduchu.
Foto: MF Sedmička Přerov a Hranice, Dominik Bachůrek
Kde provozovat parkour?
Parkour se trénuje především ve městě, kde je mnoho přirozených překážek jako lavičky, zábradlí, zítky, ale jeho příznivci mohou také trénovat fyzickou kondici v tělocvičně, bazénu, posilovně a v létě v přírodě.
Právě o přírodě se v poslední době hodně hovoří jako o nejlepším prostředí pro volnočasové aktivity a pro relaxaci organizmu. Pobyt v přírodě přece především zajišťuje svobodu pohybu a tolik potřebný pocit volnosti.
Ve velkých městech se již objevují sportovní plochy s překážkami, které jsou vhodné pro parkour. Jsem přesvědčená o tom, že i v menších městech lze mladou generaci v těchto aktivitách podporovat. Vytváření podmínek pro kvalitu života také mladé generace, by mělo být samozřejmostí a jednou z podmínek koncepce strategického programu rozvoje každého města.
V dynamice rozvíjející se společnosti jsou změny nevyhnutelné. Je potřeba zkoumat nové trendy volnočasových aktivit dětí a mládeže a tyto do koncepce také postupně zapracovávat. Je potřeba změnit, nebo doplnit systém služeb volnočasových aktivit pro mladou generaci. Nové nabídky by měly vycházet z požadavků a potřeb zmíněné sociální skupiny.
Město by mělo být připraveno už dnes na to, co přinese přirozený vývoj, a současně také přitáhnout k aktivnímu trávení volného času tu část mladé populace, která je problémová, nebo zatím neprojevila o sport zájem. Čím lepší podmínky vytvoří město pro formování mladé generace v rámci jejich volnočasových aktivit, tím bude mít spokojenější obyvatele.
Pro procvičování techniky parkouru existuje na trhu dětské hřiště s prvky parkour od společnosti Lappset. Foto: ONYX wood
Vandalismus ano nebo ne?
Mladí, kteří skáčou přes nejrůznější překážky, na sebe nechtěně značně upozorní. Kolemjdoucí a přihlížející mají smíšené pocity, někdo reaguje pozitivně, jiný negativně. Reakce kolemjdoucích a také policistů bývají různé, často jsou parkouristé označováni za vandaly a chuligány, kteří ničí lavičky, zábradlí, odpadkové koše, betonové zdi, prolézačky a betonové pingpongové stoly, obecně tedy – veřejný majetek.
Proč by traceuři ničili to, co k tréninku potřebují? Parkourismus je novodobý trend, který si musí teprve vydobýt své místo na slunci, tak jako mnohé jiné kulturní nebo sportovní aktivity ve svých začátcích.
Je to určitě nový životní styl mladé generace spojený s náročnou fyzickou aktivitou, který jim současně přináší radost z pohybu a duševní vyrovnanost. Vzpomeňme, jak naši rodiče nebo prarodiče těžce přijímali nové styly hudby, módní oblečení a vůbec nový životní styl. S parkourem je to obdobné.
Neodmítejme tedy tuto rekreaci, nebo radost z pohybu, který je založen na velmi dobré kondici, fyzické síle a také řekněme částečné akrobacii. Všichni musíme neustále překonávat překážky, ať už psychické či fyzické, proč se tedy tomu nemůže učit mladá generace již od útlého mládí? Parkour s sebou nese poselství přátelství. Nikdo se nad nikým nesnaží zvítězit. Lepší výkony inspirují ostatní, je to o radách a pomoci, aby se všichni společně dostali na vyšší úroveň.
Význam parkouru
Parkourem člověk získá zdravou sebedůvěru, přestane myslet stylem, na to já nemám. Stane se pak pozitivnějším i v běžném životě.
Smyslem tréninku je ovládnout lépe své tělo jako celek. Nemá smysl se učit jen jednotlivé techniky odděleně, ale spíše průběžně zdokonalovat svůj pohyb. Z povedených přeskoků nebo seskoků mají prostě radost. Každá nově naučená technika je pro ně dalším krůčkem k sebezdokonalení. Cílem je být silnější a užitečnější jak v běžném životě, tak v případných extrémních situacích, s kterými se v moderním světě neustále všichni setkáváme.
Parkour je vhodný pro každého, kdo se nebojí překonávat výzvy, bez ohledu na své fyzické dispozice. V mnohých aspektech se parkour podobá bojovým uměním. Když se mu člověk věnuje naplno a správně, jde v podstatě o životní cestu a filozofii. Zdoláváním zdí a bariér v městském prostředí se příznivci parkouru učí být silnější a mrštnější a překonávat překážky nejen technické, ale také následně v práci a v životě vůbec. Pokud chce člověk s parkourem začít, musí zapracovat na dvou věcech. Na fyzické kondici a překonání strachu. Ve světě se o tento fenomén zajímají již statisíce mladých lidí.
Parkour je dnes zábava pro mladé lidi, ale v budoucnu by mohli tohoto umění využít i ve svém profesním povolání jako pedagogové, popř. policisté nebo hasiči, kdy v krizové situaci budou umět zvolit náhradní cestu. I to je potřeba mít již dnes na paměti.
Jak jsem se setkala s parkourem
Proč jsem si zvolila toto ne moc doposud známé téma? Je to prosté. Před nedávnem mě navštívila v Domě dětí a mládeže v Hranicích skupina hochů s požadavkem, zda by nemohli v naší tělocvičně přes zimní období trénovat parkour. Mnoho jsem o této problematice nevěděla, proto jsem zavítala na internetové stránky. Nejen z nich, ale také od již zmíněných teenagerů jsem se dozvěděla hodně zajímavých informací.
V současné době představitelé našeho města plánují revitalizaci skateparku. V rámci ekonomicky a účelně vynaložených finančních prostředků na tuto obnovu, jsem se obrátila na paní starostku, zda by nebylo možné také pořídit alespoň základní překážky pro parkour. Skatepark totiž už není tolik využíván pro své účely jako v minulosti. Díky značné míře osvícenosti našeho nového vedení města, bude provedena analýza stávajícího sportoviště pro mladé. Věřím, že naše město bude moci finančně podpořit v blízké budoucnosti také nově nastupující parkourové aktivity a tím dát sportovnímu parku novou moderní dimenzi.
Dále jsem informovala o nových aktivitách parkouru v Hranicích vedoucí redaktorku časopisu MF Sedmička, který vychází v našem městě. Díky tomu vyšel v MF Sedmička článek, který seznámil veřejnost s parkourem.
Skupina parkouristů Un Levity, která je jedním ze zájmových útvarů Domu dětí a mládeže v Hranicích. Foto: MF Sedmička Přerov a Hranice, Dominik Bachůrek
Autor: Blanka Šturalová
Zdroje:
Dohnal, T., (2002). Koncepce a metodika systému komunální rekreace na úrovni obce. Univerzita Palackého v Olomouci
www.sedmicka.cz
www.parkour.cz
http://relax.lidovky.cz/
http://www.youtube.com/
http://sdeleni.idnes.cz/parkour-sport-s-novou-radou-hernich-prvku-pro-teenagery-pkv-/zpr_sdeleni.asp?c=A101104_142939_zpr_sdeleni_ahr
Nejnovější komentáře