Olomoucko – region nejen historických památek

„Komunální rekreaci chápeme jako systémové řešení organizace a řízení volnočasových aktivit na úrovni obce nebo regionu“, tolik základní charakteristika uvedeného pojmu.

Co si představit pod pojmem obec a region?

Evropská deklarace urbanistických práv, 1992, označuje jako obec – „municipality“ neboli jako „autonomní teritoriální orgán zahrnující společenství obyvatel  „s určitými zájmy“ a jako obydlené středisko „s organizovaným stavebním rozvojem, veřejnými službami a svojí vlastní správou“ (Dohnal, 2002, 28).

Regionem vyjadřujeme určitou oblast, územně-správní jednotku, která z konkrétního hlediska vykazuje jednotné rysy.

Následující řádky chci věnovat obci Olomouc a Olomouckému regionu, kde žiji. Pokusím se analyzovat současný stav možnosti vyžití občanů Olomouce, celého regionu, tak i návštěvníků, zvláště pak v oblasti cykloturistiky a vodních sportů.

O tom, že Olomouc je po Praze město s největším množstvím historických památek, se není třeba mnoho rozepisovat a určitě z tohoto důvodu je také hojně navštěvována. Pokud však návštěvníci zde chtějí strávit například čtrnáctidenní dovolenou chtějí si jistě, i kromě shlédnutí historických památek a návštěvy ZOO na Svatém Kopečku, zasportovat.

A příležitostí nabízí Olomouc a její okolí nespočet. Počínaje tenisovými kurty, které lze využívat celoročně, přes minigolfové a golfové hřiště, lanové centrum, skate park, nejrůznější fitness centra se squashovými kurty a bowlingovými dráhami, wellness centra, konče jezdeckými kluby, které nabízí vyjížďky po okolí, i kurzy jízdy na koni. Návštěvníci, kteří mají rádi vyšší hladinu adrenalinu v krvi, si mohou prohlédnout Olomoucko pěkně z výšky při vyhlídkovém letu, vyzkoušet si tandemový seskok z výšky 4 000m, nebo se naučit potápět, vyřádit se na motokárách či si zahrát na vojáky při paintballu.

Pro příznivce pasivního sportování má Olomouc řadu úspěšných sportovních týmů. Lze navštívit zápasy některého z olomouckých fotbalových týmů, prvoligového hokejového klubu, házenkářů nebo například baseballistů.

K provozování vodních sportů je v Olomouci k dispozici jak plavecký bazén, tak nový Aquapark. V blízkosti města jsou rovněž jezera, vzniklá v minulosti při těžbě písku, zvaná „Poděbrady“, která je možno zejména v letních měsících využít ke sportovním aktivitám. A u tohoto objektu bych se ráda pozastavila. Myslím si, že zde jsou ještě velké nedostatky v jejich využití.

Návštěvníci Olomouce se mají samozřejmě možnost ubytovat ve velkém množství hotelů, motelů a penzionů, avšak zcela zde chybí možnost ubytování v kempu, tábořišti, které je více spjato s přírodou a v nemalé míře si jej mnoho lidí vybírá i z důvodu, že je levnější. Právě lokalita u jezer „Poděbrady“ by byla dle mého názoru velice vhodná k vybudování takového projektu. V tom případě by se zde určitě rozšířily také stánky s občerstvením, sociální zařízení. Vybudovaly by se tu sportoviště např. na beach volejbal, tenisové kurty, dětská hřiště, půjčovna vodních šlapadel, loděk apod. To vše zde zatím schází, jsou to opravdu jen jezera, kde se člověk může v parném létě vykoupat, avšak pokud uvažuje o delším pobytu u vody, musí si veškeré jídlo a pití donést z domu. Co dodat k tomu, že pokud opravdu nutně potřebujete použít sociální zařízení musí vám posloužit buď okolní remízky či pole. Tuto změnu by uvítali nejen návštěvníci Olomouce, ale hlavně jeho obyvatelé. Tito by zde mohli přes léto aktivně trávit volný čas a upevňovat si své zdraví.

Uvedený projekt je však, dle mého názoru, otázkou celého Olomouckého kraje, jelikož jezera leží katastrálně jak na území města Olomouc, tak přilehlých obcí. Přínosem by byl určitě pro celý region, nejen že by sloužil jeho obyvatelům k odpočinku a aktivnímu trávení volného času, ale samozřejmě ve vybudování nových pracovních příležitostí.  Plně by se tím tak naplnila základní filozofie místní správy podle Welsche, 1993, který uvedl, že

„základní filozofií místní správy, která je ochotna vytvářet nové a akceschopné modely organizace, je orientace na „služby veřejnosti“ – tzn. že místní správa by měla poskytovat služby pro lidi a s lidmi, nikoliv pouze lidem“ (Dohnal, 2002, 35).

Další oblast, o které se chci zmínit, je cykloturistika, která je v současné době u nás hodně rozšířená a spoustu lidí se jí ve svém volném čase věnuje, co by formě aktivního odpočinku a zábavy. Je nutné podotknout, že Olomoucký region má vybudovanou docela slušnou síť cyklistických tras různých stupňů obtížností. Co však tu úplně postrádám je půjčovna kol. Myslím si, že ve většině ubytovacích zařízení v Olomouci, není možné si někde uschovat své vlastní kolo, s kterým by návštěvníci mohli vyjíždět po okolních cyklistických trasách. Tento problém by řešila nejen zmíněná půjčovna kol, ale jak již dříve bylo uvedeno, ubytování v kempu. Domnívám se, že je velká škoda, že hodně turistů nenavštíví na kole např. Litovelské Pomoraví. Tato cyklistická trasa vede podél řeky Moravy, z velké části lesním porostem Doubrava a začíná kousek za Olomoucí v obci Horka nad Moravou a končí až asi o 50km dále v obci Mohelnice. Po celé trase se mohou návštěvníci kochat přírodními krásami, ale také navštívit nespočet pozoruhodností v obcích, které se v okolí nachází, ať už například Hanácký skanzen v Příkazech, hrob Jana Opletala v Nákle, v Litovli navštívit muzeum či pivovar a nemohu nevzpomenout Mladečské jeskyně. To je jen samozřejmě střípek z různých pamětihodností po této trase.

Je pravdou, že obyvatelé Olomouckého regionu mohou po cyklistických trasách vybudovaných po celém regionu shlédnout spoustu krásných míst a vybrat si trasu dle náročnosti. Již zmiňované Litovelské Pomoraví je trasou velice nenáročnou a pohodovou. Poněkud náročnější je cyklistická trasa vedoucí na Velkou Bystřici, Hlubočky, Hrubou Vodu a následně až na Jívovou, kdy se přece jen musí překonat nějaké kopečky. Nejnáročnější v našem regionu jsou cyklistické trasy vedoucí na pohádkový hrad Bouzov a nádherných Javoříčských jeskyní, kde se už jedná o poněkud kopcovitý terén.

V této oblasti se opravdu toho nedá mnoho vytknout. Snad jen, že některé části cyklistických tras vedou ještě po silnicích. Jsou to sice úseky mezi vesničkami, bohužel dnes, kdy množství obyvatel dojíždí za prací z vesnic do města, vzrostla automobilová doprava od roku 1989 na trojnásobek, je to někdy nebezpečné. To by mohlo vést k zamyšlení,  jakým způsobem by se dalo podpořit podnikání, vytvoření pracovních příležitostí pro obyvatele vzdálenějších obcí od větších měst, aby tito našli své uplatnění v místě bydliště a nemuseli za prací dojíždět. Zda by se v určitých místech nevyplatila vybudovat rekreační zařízení, kde by našli práci místní obyvatelé a návštěvníci našeho regionu nové možnosti ubytování, sportovního vyžití.

Autor: Lenka Pewnerová

Zdroje:           

Dohnal Tomáš (2002). Koncepce a metodika systému komunální rekreace na úrovni obce. Olomouc:1.vydání