V rámci komunální rekreace se často dozvídáme o aktivitách městských obyvatel, o možnostech, jaké skýtá město pro využití volného času svých občanů, ale zapomínáme, že i na vesnici lidé kreativně využívají svůj mimopracovní čas a schází se, aby společně prožili neopakovatelné chvíle a také zlepšili svoje zdraví. Proto jsem se rozhodla tímto článkem ukázat na příkladu Záhoří, že vesnice rozhodně za městem nijak nezaostává a i zde lidé vyznávají aktivní životní styl.
Záhoří u Semil je malá ves v Podkrkonoší, ležící pod severním svahem nejvyšší hory Českého ráje – Kozákova (744 m n.m.), který je známý především nálezy polodrahokamů, vysokou rozhlednou a oblíbeným startovištěm paraglidistů z širého okolí. Na jeho úpatí najdeme lyžařský vlek a běžecké i cyklistické trasy a v samotné vesnici je krom rodinných domků už jen bývalé JZD, malá kaplička, hřbitov, opuštěná škola a sokolovna. Své sídlo tu má i dopravní firma Francis a v domě jejího majitele před dvěma lety vznikla také místní hospůdka. V posledních letech se lidé začali více scházet, nerealizují se jenom ve svých domovech a jejich okolí, ale společně vymýšlejí pod záštitou Sokola také různé větší akce. To vše stojí úsilí a čas organizátorů, ale výsledky stojí za to.
Začátek nové, aktivnější etapy v životě Záhoří nastal na podzim roku 2009 – místopředseda v nově zvoleném vedení záhořského Sokola se rozhodl zabíjačku, kterou jinak dělal každý rok soukromě na svém dvoře, pořádat pod záštitou Sokola pro celou vesnici – s pomocí ostatních členů. Ti se také stále častěji scházejí v hospůdce u Maršíků a diskutují o možnostech dalších vesnických aktivit. Tím se rozběhl řetěz společných akcí jako „Záhořský sešup“ (závody na saních a čemkoli, co jede po sněhu, včetně hodnocení zdařilosti masek) v lednu 2010, turnaj ve stolním tenise v únoru (překvapil hojnou účastí z řad mužů i žen), další – pro velký úspěch dvojnásobná – zabijačka v březnu (viz www stránky sokolzahori.wz.cz), společné pálení čarodejnic s lampionovým průvodem v dubnu. Na konci května proběhl dětský den. V červnu Sokolové trénovali volejbal na vesnické derby, na které vyzvali sousední Sokol Dlouhý, jenž si stanovil podmínku konání zápasu na svém hřišti. Obě Záhořská družstva (A i B) vyhrála! Díky nečekanému vítězství vzrostl na Dlouhém zájem o tento sport a chuť porážku Záhoří oplatit. Od té doby na Dlouhém intenzivně trénují. Odveta by se měla konat letos (2011) a je velmi očekávána.
Na podzim 2010 proběhlo několik velice úspěšných a hojně navštěvovaných akcí. Začátkem podzimu to byl zájezd do pražské ZOO a na Petřín. Následovala „Pohádková cesta“, kdy rodiče s malými dětmi obešli asi tří kilometrový okruh od sokolovny přes ZD mezi poli do lesa a na patnácti stanovištích děti plnily úkoly od pohádkových bytostí. (Měli jste vidět tu radost v jejich očích, když od strašidelných zlých čertů a ještě strašnější ježibaby z perníkové chaloupky dorazily k laskavé Sněhurce! Pomáhaly jí ze všech sil najít ztracené trpaslíky a vesele hlásily, když některého zahlédly.) Další akcí pro děti byly „Šikovné ručičky“ na konci listopadu – tvořivá dílna v sokolovně, kde si každý mohl z nejen přírodních materiálů vyrobit adventní věnec, nebo taky čerta. Děti měly i spoustu dalších možností k využití své kreativity – například se zdobily ubrousky a perníčky a děti mohly popustit uzdu své fantazii. Nakonec přišel i Mikuláš s andělem a čerty a obdaroval děti drobnými dárečky. Po večerním rozsvícení vánočního stromu se nejmladší návštěvníci začali pomalu rozcházet do svých domovů. Tento už třetí ročník „Ručiček“ byl velice úspěšný – zaznamenali jsme 100 platících návštěvníků!
Dospělí si přišli na své na velké podzimní zabíjačce – tato v pořadí třetí byla dokonce trojnásobná (tedy bylo potřeba zpracovat tři vepře). Pro pořadatele začala akce už ve středu večer a probíhala až do neděle! Práce to byla velmi náročná a namáhavá a mnozí si zde skutečně sáhli do rezerv svých sil. Většina zákazníků byla spokojená, o některých lze říci že byli vyloženě nadšení, ale i tak se našli někteří věčně nespokojení a nejmenovaní návštěvníci z Prahy se zapsali svým výrokem, že „výpečky jsou příliš vypečené“. Další oblíbenou kratochvílí se stal turnaj dvojic v nohejbale. Zlatý pohár si odvezli soutěžící z Železného Brodu. Lidé ze Záhoří si už zvykli chodit do sklípku u Maršíků a hlavně mezi ženami se ujala hra Aktivity, při které se dá užít nejen spousta legrace, ale lze také probrat důležité novinky. Možná to bylo právně zde, kde vznikl nápad na nacvičení ochotnického divadla. Představa obnovení divadla v Záhoří se vyvíjela delší dobu. Původní myšlenkou bylo nacvičit nějaké představení s dětmi, potom zkusit zahrát něco pro děti – třeba Mrazíka – a nakonec se ujal nápad s Dívčí válkou, která by mohla pobavit dospělé i dětské obecenstvo. Hra inspirovaná zpracováním F.R. Čecha se nacvičuje v současnosti každou neděli odpoledne. Premiéra je plánována před Vánoci.
V nejbližší době (12.února 2011) se uskuteční druhý ročník ping-pongového turnaje.
Je zřejmé, že všechno je o lidech, o jejich nadšení a úsilí. I jediný člověk dokáže uvést do pohybu řadu událostí, když je dobře namotivován a umí pro své vize získat i ostatní. Díky společnému úsilí se podařilo také vydělat nějaké peníze, s jejichž pomocí se mohlo například renovovat hřiště u sokolovny a pořádat nákladnější akce. Mnozí nezištně obětují spoustu hodin práce i dalších prostředků pro společnou věc a udržují tak v Záhoří čilou atmosféru. Je zde znát, že nová krev přináší nový pohyb věcí v celé vesnici – mladým rodičům už děti povyrostly, nejsou tolik připoutáni ke svým domovům jako dřív a s nadšením věnují čas i společenským aktivitám. Všichni zúčastnění vědí, že to, co zažijí v okruhu svých přátel a dětí, má velikou hodnotu a neopakovatelnou atmosféru a jsou ochotni tomu leccos obětovat. V současné době tak TJ Sokol Záhoří kromě sportovních událostí pořádá více akcí pro děti i pro dospělé, kterých se účastní nejen obyvatelé Záhoří, ale i okolních obcí – Chuchelny, Smrčí, Pipic, Dlouhého.
Aktivní životní styl
Vraťme se ještě k pojmu životního stylu. Existuje několik jeho definic (viz Hodaň, Dohnal, 2005) a vesměs všechny jej obecně chápou jako způsob, jakým se jednotlivec realizuje v daných životních podmínkách. Také je v něm zahrnuta možnost svobodné volby, i když musíme počítat s jistou determinovaností člověka (genetická danost, vliv sociálního a přírodního prostředí) – v rámci těchto podmínek je však člověk svobodnou bytostí. Životní styl je tedy v neustálý proces, ve kterém ztvárňujeme své bytí, uspokojujeme své potřeby – to vše podle svých hodnot a preferencí. Na příkladu Sokolu Záhoří jsme si ukázali, jak lidé na vsi mohou aktivně spojovat uspokojování potřeb společenského styku a pohybu. Kombinací tradice a tvořivosti zde vznikl jedinečný vesnický životní způsob. Podle základního přístupu k životu můžeme z pohledu rekreologa pro přehled stanovit několik typů životního stylu: pracovně orientovaný, hedonistický, celistvý nebo volnočasově kulturní (ten začíná převažovat i v Záhoří). Z uvedého vyplývá, že podstatnou část životního stylu tvoří způsob, jakým člověk nakládá se svým volným časem – zde je totiž svoboda volby nejmarkantnější.
Cílem rekreologů je nastavit podmínky tak, že „dominující pasivní spotřební orientaci volného času nahradí styl života s aktivnější zážitkovou orientací“ (tamtéž). Hlavní roli zde hrají aktivity pohybové. Důležité je začít s přirozeným začleňováním pohybu do životního stylu už v dětském věku. Nejen, že při pohybových aktivitách lidé prožijí něco obohacujícího a zábavného, ale zároveň prospějí svému zdraví a zvýší tím celkovou kvalitu svého života. Pokud to lidé pochopí a začlení pohybové aktivity do svého života, vyřeší se tak i složitá otázka motivace (viz Dohnal, Hobza, 2007). Okolí Záhoří – krásná příroda Českého ráje a Podkrkonoší – přímo vybízí k turistice a cyklistice, které mnozí radši provozují „na vlastní pěst“, než pod záštitou Sokola – proto o nich zde nebylo tolik pojednáváno.
Přála bych i mnohým obyvatelům měst, aby se vymanili z anonymity, více se scházeli a zažili to, co je v Záhoří na denním pořádku – vzájemná podpora a motivace pro aktivní životní styl.
Autor: Lucie Sobotková
Zdroje:
Dohnal, T., Hodaň, B. (2005). Rekreologie. Olomouc: Hanex.
Dohnal, T., Hobza, V. a kol. (2007). Vybrané kapitoly z komunální rekreace. Olomouc: UPOL – FTK
3 komentáře
Já sama z vesnice nepocházím, ale mám možnost jezdit do jedné z vesniček v Českém ráji, kde se pořádá také mnoho aktivit podobného charakteru jako zmiňuje autorka tohoto článku a vím, že je to velmi příjemně ztrávený čas. Kromě toho, že se člověk zapojí do nějaké aktivity a netráví svůj volný čas jen pasivně, tak se zároveň utužují i vztahy celé té komunity, celé vesnice. Je mnohem příjemnější přijít někam kde se lidé znají a mají k sobě blíž, než přijít do měst, kde je to vše tak neosobní.
Člověk občas žasne nad tím jak lidé na vesnicích dokáží žít kvalitnější život než lidé ve městě. Sama navštěvuji známé a příbuzné na vesnicích, a občas jim „závidím“ jejich komunitu (jsem z města), která je sdružena a společně pořádají akce různého charakteru jako je zde zmiňovaná zabíjačka. Ve městě lidé sotva znají své sousedy. Lidé na vesnicích se mezi sebou znají a kolikrát i menší akce je záživnější než městem pořádané akce.
Dobrý den.
Měl sem možnost bydlet ve Střítěži u Českého Těšína a mé dojmy jsou strašné!!!
Stupidní, primitivní, polsky mluvící lidé, kteří se řadili podle toho, kdo má na zahradě více sádrových trpaslíků.
Jediná možnost zábavy …………. chlast. A podle něj tam všichni žijí a směřují své stupidní polskočeské životy.
Dva nebo tři nejbohatší občané, shlížejí na ostatní (nezbohatlou menšinu) s patra a ukazujou se tam jenom když mají potřebu se schovat.
Proto nikdy, opakuji NIKDY !!! vice na dědinu nevlezu.
Jedině spáchat masovou vraždu.