Dítě v předškolním věku

Předškolní věk, je krásným životním obdobím, kdy dochází k mnohým změnám. Jde o změny fyziologického, psychického, ale i sociálního charakteru. Dítě poprvé nastupuje do školky a zde začíná jeho socializace. Je to také období hry, období plné pohybu.

V naší práci se pokusíme přiblížit vám vývoj předškoláka. Ukázat, co se děje s jeho psychikou, nastíníme jeho motorický vývoj a také poukážeme na význam pohybové aktivity v jeho životě.

Myšlení dítěte

V oblasti poznávacích procesů pozorujeme na začátku, že dítě vnímá spíše globálně. Až na konci období narůstá schopnost diferencovaného vnímání. V činnostech charakteristických pro předškolní věk se započíná s formováním záměrné pozornosti, schopnost koncentrace je pouze krátkodobá. Paměť je na dobré úrovni ve spojení se zrakovým vnímáním (pexeso) a řečí (reprodukce říkanek, básniček a písniček). Myšlení je spjato s názorem, jde tedy asi ve čtyřech letech o přechod z úrovně předponového (symbolického) myšlení na vyšší úroveň, myšlení názorové, předoperační (intuitivní). V předchozím stádiu užívalo slov jako předpojmů – napůl ještě vázaných na individuální předměty, napůl již směřující k obecnosti. Nyní uvažuje v celostních pojmech, které vznikají na základě vystižení podstatných podobností, avšak stále chybí v myšlení komplexní přístup. Např. děti znají rozdíly mezi živými a neživými objekty, ale stejně uvažují animisticky.

Fantazie, představivost

Děti si často upravují realitu podle svého přání tak, aby pro ně byla srozumitelná a přijatelná. Přes pozoruhodné pokroky v poznávání zůstává v dítěti v okolním světě hodně nevysvětlitelného. Vidí následky, ale nezná příčiny nebo mu je dospělí nedovedou přiměřeně vysvětlit. Přirozený sklon k personifikaci přivádí dítě k tomu, že za takovými jevy jako příčinu vidí působení tajemných bytostí. Proto mluvíme v tomto věku o magickém myšlení. Fantazie je velice živá, projevuje se především ve hrách, kresbě, zálibě v pohádkách a je třeba i na tento aspekt brát zřetel.

Řeč a kresba

Během předškolního období se zdokonalují co do obsahu i formy řečové schopnosti dítěte. Vývoj řeči se dostává po třetím roce do stádia logických pojmů (období druhých otázek – Proč je to?). Slova spojená s konkrétními jevy se pomoci abstrakce, zevšeobecňování, stávají slovy s určitým významem. Na přelomu třetího a čtvrtého roku nastupuje stádium intelektualizace řeči a pokračuje až do dospělosti. Po celou tuto dobu probíhá upřesňování obsahu slov, gramatických forem, zkvalitňuje se řečový projev, roste slovní zásoba atd. Slovní zásoba roste z cca 1000 slov tříletého dítěte na 2500 – 3000 slov dítěte šestiletého. Po čtvrtém roce dítě zpravidla užívá všechny slovní druhy, vedle souvětí slučovacích tvoří i souvětí podřadná.

Ke konci předškolního období by řečový projev dítěte již neměl vykazovat nápadnější gramatické odchylky. Vývoj řeči napomáhá ke snaze navazovat a udržovat rozhovor s lidmi v okolí, rozšiřovat poznatky o sobě (orientuje se jménem, věkem, bydlištěm), rostou jeho poznatky o přírodě, o světě věcí a lidí. Prostřednictvím řeči reguluje své chování a vyjadřuje své pocity, nejprve hlasitým komentářem, který nepotřebuje žádné posluchače, později (asi od čtyř nebo pěti let) vnitřní řečí.

Uvádí se, že tříleté dítě začíná vydělovat znaky, které byly doposud součástí spleti čar a kreslí znaky samostatně. Dokáže napodobit různý směr čáry (vertikální, horizontální, kruhový). Ve čtvrtém roce zvládne kresbu křížku, v pátém roce je schopno napodobit čtverec a asi v šestém roce trojúhelník. Kreslení předchází určitá představa, která však v průběhu může být změněna (např. řekne, že namaluje letadlo a v konečné fázi je to vlak). Postava člověka bývá znázorněna jako tzv. hlavonožec. Kresba pětiletého dítěte už odpovídá původní představě, znázorněný člověk má již všechny nejdůležitější části těla. Detailně a proporčně je však nakreslená lidská postava šestiletého dítěte mnohem dokonalejší.

Citový vývoj dítěte

Na začátku období je dítě přirozeně sobecké a egocentrické, pokládá se za „střed světa“ a očekává s nevinou samozřejmostí, že bude celý svět sloužit výhradně jeho potřebám a zájmům. Od původní lability, impulsivnosti citů je třeba vést děti k ovládání a citové kontrole. Postupně dochází ke stabilizaci citů, dítě je podstatně méně vzrušivé, city jsou vyrovnanější, trvalejší. Prohloubení a rozšíření citových vztahů umožňuje především hra, která uspokojuje a ve které zažívá jeden z nových citů- radost. Projevuje se smíchem a velkou tělesnou aktivitou. Čím je dítě starší, tím více radost projevuje slovně. Další city, které se projevují je sympatie, láska- rodiče, především matka a také sourozenci, ti mohou být příčinou žárlivosti. Strach- nejčastěji se děti bojí neznámých cizích lidí a zvířat. Večerní šero, tma a náhlý výrazný hluk vyvolávají v dětech úzkost. Hledají úkryt v náručí blízké osoby.

Strach a úzkost. Čím více se dítě seznamuje s okolím, tím lépe poznává předměty a děje, tím méně má příčin ke strachu. Dítě začíná objevovat smysl pro humor, chápe jednoduchou žertovnou situaci, začíná samo žertovat. S citovým vývojem úzce souvisí i první chápání základních morálních kvalit, co je dobré a co špatné. V pochopení má výchovný význam hra (potrestání zla, odměnění dobrých skutků). V předškolním věku se také začíná vyhraňovat i osobnost dítěte. Její charakteristické rysy se projevují zejména v citových procesech dítěte a jeho společenských vztazích. Intenzivně se formují i tzv. intelektuální city, projevující se v úsilí poznat věci a získat nové poznatky. Vůle se začíná rozvíjet. Čím je dítě vyspělejší tím větší sílu vůle dokáže projevit a tedy i požadavky, které na ně klade výchova, je možné mírně stupňovat. Vznikají sociální city, ty se váží nejen na lidi, ale i věci, děje, situace. Koncem období začíná dítě hodnotit své chování, má už prvky kritičnosti, což svědčí o rozvoji mravního vědomí.

Emoce

V předškolním období je patrné bohaté emocionální prožívání charakteristické velkými výkyvy. Sebepojetí dítěte se vztahuje k postojům a hodnocením dospělých a je do určité míry závislé na vývoji sociálních kontrol, které si vytváří na základě zákazů a příkazů dospělých. Sociálními kontrolami se rozumí společenské normy (hranice chování dané společnosti, v nichž se může pohybovat) a hodnoty (materiální a kulturní), které jsou cílem chování dítěte. Přijetí a zvnitřnění norem chování se projevuje ke konci období pocity viny, které dítě prožívá, když nějaké pravidlo poruší. Pocit viny je důležitým vývojovým mezníkem, ukazuje, že se dítě dokáže zhodnotit negativně samo, vedle vnější regulace ze strany dospělých se objevuje autoregulace.

Sociální vývoj dítěte

Rodina je stále nejvýznamnější prostředí, které zajišťuje primární socializaci dítěte, uvádí jej do společenství lidí. Matka a otec jsou nosnými sloupy oné mnohastupňové stavby nazývané chování, rodiče jsou nositeli citové jistoty, důvěry, jsou oporou i rádci a ochránci proti nepřízni vnějšího světa. Chování předškolních dětí odráží lásku a důvěru, která v rodině panuje. Způsob jakým dává rodina najevo city je jakási modelová situace. Dětem utkví v paměti a je velká pravděpodobnost, že v budoucnu bude jednat stejným nebo podobným způsobem.

Socializace jako proces zahrnuje tři vývojové aspekty. Zaprvé vývoj sociální reaktivity. Jedná se o vývoj bohatě diferencovaných emočních vztahů k lidem v bližším i vzdáleném společenském okolí. Za druhé vývoj sociálních kontrol a hodnotových orientací. Jde o vývoj norem, které si jedinec vytváří na základě příkazů a zákazů udělovaných mocnými dospělými a které pak přijímá za své. Za třetí osvojení sociálních rolí. To znamená takových vzorů chování a postojů, které jsou od jedince očekávány ostatními členy společnosti a to vzhledem k jeho věku, pohlaví, společenskému postavení.  Vzrůstá potřeba sociálního styku s dětmi. Kontakt s vrstevníkem se liší od vztahu s dospělým skutečností, že jde o symetrický vztah, který poskytuje mnohem méně jistoty, než vztah s dospělým. Aby jej dítě zvládlo, musí dozrát na určitou úroveň stability a osobní vyrovnanosti. Kamaráda získává vlastní volbou. Ve skupině vrstevníků dochází postupně k diferenciaci a specifikaci sociálních rolí. Dítě získává postavení, které odpovídá určité roli a má určitý status. V dětské skupině se rozvíjí schopnost soupeřit i spolupracovat. Učí se uplatňovat svoje schopnosti a prosazovat se mezi ostatními.

Vztahy k ostatním dětem nejsou trvalé, nýbrž nahodilé, ale není radno je podceňovat. Děti by měly mít možnost být ve styku se svými vrstevníky. V jejich společnosti se učí způsobům chování, které budou později důležité. Ve styku s dospělými se nemohou naučit pomáhat slabšímu, soupeřit se stejně schopnými a řešit konflikty. Přesto mají děti raději dospělé, protože mu mohou odpovídat na jeho dotazy, mohou jim vysvětlovat a ukázat něco nového, nepoznaného.

Tělesný vývoj dítěte

Děti tohoto věku přibývají na výšce a váze, tím pádem se stávají schopnějšími intenzivnějšího tělesného pohybu. Nesmírně důležitý je pravidelný režim, to znamená pravidelný rytmus spánku a bdění, jídla, zábavy a odpočinku. Dítě se vytahuje, pokračuje osifikace kostí, i když kosti ještě nejsou dost tvrdé a pevné. Vzrůstá výkonnost vnitřních orgánů- srdce, plic. Nervová soustava se rozvíjí pomaleji, zdokonaluje se spíš její stavba, funkce a pracovní schopnost nervových buněk. Aktuální je nebezpečí ortopedických poruch a kosterních onemocnění.

Změny v motorickém vývoji u předškolních dětí jsou méně nápadné než v předchozích obdobích, přesto velmi významné. Celkově dochází ke zdokonalování a zlepšování pohybové koordinace, začíná se více uplatňovat jemná motorika. U čtyřletého dítěte se utvářejí základy sportovních činností. Některé děti umí jezdit mezi čtvrtým a pátým rokem na kole bez opory, házet a chytat míč, lézt po žebřinách, zvládnou delší stoj o jedné noze, skákat snožmo z vyvýšené plochy, dělat kotouly. Jemná motorika se odráží především ve hře a sebeobslužných činnostech. Postupně se učí samostatně oblékat, udržovat hygienu a stolovat.

Pro děti předškolního věku je tělesná aktivita prostředkem, jak se zapojit do společných činností s ostatními dětmi. Jemná motorika-děti si nejraději hrají v tomto období se stavebnicemi, mozaikami a vykonává práce, které už potřebují větší dávku obratnosti a přesnosti. Hmatové vnímání hraje od útlého věku velkou roli, v tabulce č. 1 jsou uvedeny některé příklady činností a orientační věk dítěte, kdy by měl tyto činnosti samostatně zvládnout. Pro rodiče, či lidi s dětmi pracující je zde ponecháno v tabulce volné místo na zaznamenání míry zvládnutého prvku/ činnosti na stupních nezvládá, zvládá samostatně, zvládá s dopomocí. Tato tabulka může také posloužit jako kritérium pro přijetí dítěte do gymnastické přípravky. Gymnastika je jeden ze sportů, kde se s přípravou začíná velmi brzy (od 3-4 let).

Hrubá motorika

1. Statická koordinace těla (stoj rozkročný se zavřenýma očima, stoj na vyvýšené podložce, stoj na jedné noze)

2. Dynamická koordinace horních končetin (Předávání předmětu z ruky do ruky)

3. Dynamická koordinace těla (poskok na místě, poskok na jedné noze, skok do dálky, přeskok přes překážku)

4. Chůze (po čáře, po schodech)

Tabulka č. 1. Hrubá motorika

Z tabulky č. 1 je vidět, že chůzi po kladině by mělo dítě zvládnout v 5 letech. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že tento úkol zvládají děti individuálně, mnohdy mají strach a proto je důležitá osoba trenéra, jeho dopomoc dítěti a důvěra dítěte v trenéra. V gymnastické přípravce se dítě učí ze všeho nejdříve zpevnit svoje těl (tzv. prkýnko), protože tento prvek je odrazovým můstkem pro další cviky. Kotouly, svíčka, chůze po kladině, výskoky na trampolíně, později hvězda a stojka. Po zvládnutí těchto gymnastických prvků má dítě dobrý základ pro všechny další sporty. Některé nadané děti pokračují v gymnastickém tréninku dál, trénují vícekrát týdně a učí se daleko složitějším cvikům.

Jemná motorika

1. Úchop, pohyblivost prstů (navlékání korálků, stavění kostek)

2. Kresba (nakresli maminku/tatínka)

Tabulka č. 2. Jemná motorika a hra

Vztahy a hra

Tato dvě slova spolu úzce souvisí. Dítě předškolního věku začíná navazovat vztahy i mimo rámec rodiny. Důležitý je v tomto věku kontakt s jinými dětmi, při němž se učí prosociálnímu chování – spolupracovat, řešit konflikty, pomáhat druhým, podřídit se nebo naopak druhé vést. Učí se takovým vzorcům chování, které odpovídají jednotlivým sociálním rolím, jež si začíná osvojovat (např. je chlapcem, kamarádem, bratrem, synem atd.). V socializačním procesu významnou úlohu hrají různé typy her umožňující rozvíjet po všech stránkách dětskou osobnost. Tak např. symbolické hry odstraňují komunikační bariéry, pomáhají získat zkušenost se sociálními rolemi a plnit dětská přání. V konstruktivních hrách procvičuje dítě motoriku, zapojuje fantazii a myšlení. Didaktické hry a hry s pravidly rozvíjí jazykové schopnosti, představivost, logické myšlení, chápání prostoru, času, počtu, učí respektovat daná pravidla. Prostřednictvím hry se dítě přirozenou formou rovněž připravuje na povinnosti, které na něj bude klást základní škola.

Pohybové hry jsou u dětí oblíbenou aktivitou. Dítě se při hře baví, dostává se do kontaktu s ostatními dětmi a v neposlední řadě se aktivně pohybuje. Často ale ještě nejsou schopné pochopit složitější pravidla hry (až kolem ř5-6 roku) a ani výhra pro ně není rozhodující. Dobré jsou při větším počtu dětí soutěže družstev např. obíhání kužele, předávka balónu apod. Jindy je lepší zařadit hru volnějšího charakteru, ale spíše se doporučuje hrát ji až na konci tréninkové jednotky (rybáři a rybičky, honičky).

Tabulka č. 3. Vnímání prostoru pojmy

K tomu, abychom mohli s dětmi v předškolním věku správně pracovat, potřebujeme vědět, kdy asi dítě vnímá pojmy týkající se prostoru. Pojmy nahoře/ dole dítě chápe nejdříve, už kolem 3. roku. Ale např. vlevo/ vpravo až od pátého roku života. Opět je níže uvedeno v tabulce č. 3, v jakém věkovém horizontu je možné očekávat od dítěte reakci na určitý pojem. Toto je dobré znát a vědět např. při tréninku malých gymnastek, kdy by měl trenér nahrazovat pojmy (vpravo/ vlevo- k žebřinám/k oknu apod.), aby zbytečně děti nezatěžoval, když už tak mají mnoho práce s tím, provést správně požadovaný cvik. Děti mají rády básničky a říkanky, takže je dobré zařazovat v zábavných chvilkách básničky a vymýšlet si různá zosobnění, přirovnání cviků ke zvířatům či běžným činnostem (pereme prádlo, šplháme po laně, poskakujeme jako opičky apod.)

A co z toho plyne pro chování dospělých k dětem? Stále chválit chválit a chválit, aby to dítě bavilo, a vždy vycházíme od jednodušších pohybů a úkolů, později až je dítě obratnější, přecházíme k těžším. Zvyšuje se koordinace pohybů jak v oblasti hrubé, tak i jemné motoriky a dítě se stává obratnější a šikovnější v manipulaci s předměty a zdokonaluje se v chůzi, začíná běhat, skákat, podlézat, přelézat.

Příklady básniček pro děti

• Auto jede sláva, sláva! Máma mává, táta mává. Auto jede tůtůtů, mámo, táto, už jsme tu! 
• Berany, berany DUC!
• Cupy, dupy nožičky, nebojte se vodičky! Která se dá umýti, bude lépe choditi. Která by se nedala, za druhou by kulhala.
• Dešťové kapičky, dostaly nožičky. Běhaly po plechu, dělaly neplechu.
• Foukej, foukej větříčku, shoď mi jednu hruštičku. Shoď mi jednu nebo dvě, budou sladké obě dvě.
• Had leze z díry, vystrkuje kníry. Bába se ho lekla, na kolena klekla. Ty se bábo nelekej, na kolena neklekej. Já jsem totiž hodný had, já mám všechny děti rád!
• Hodná, hodná voda je, ta nám ruce umyje. Umyje i pusinku a pohladí tvářinku.
• Houpy, hou, krávy jdou, nesou mlíčko pod vodou.
• Houpy, houpy, kočka snědla kroupy. Kocour hrách na kamnách. Koťata se hněvala, že jim taky nedala. Houpy, houpy, byli všichni hloupí.
•  Já jsem velký pán! Vždyť už chodím sám! Rozběhnu se, zatočím se a udělám bác!
• Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka. Jede, jede do daleka, a kdopak tam na ni čeká?
• Kolo, kolo mlýnský, za čtyři rýnský. Kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo, udělalo bác!  Vezmeme si hoblík, pilku, zahrajem si ještě chvilku, až to kolo spravíme, táááááááák se zatočíme!
• Kovej, kovej kováříčku, okovej mi mou nožičku. Okovej mi obě, zaplatím já tobě.
• (ručičky) Levá, pravá, levá, pravá, tak se plave (nebo mává) do světa. Kdo to splete, můj ty světe, to je pěkný popleta!
• (nožičky) Levá, pravá, levá, pravá, ze schodů i ze vrátek. Kdo to splete, můj ty světe, nevrátí se nazpátek!
• Leze, leze brouk, vítr do něj fouk. Roztočí se dokola, zavolejte doktora. Převalil se brouk!
• Malá, malá čičičí, ty potvůrko kočičí
• Melu, melu kávu, pro dědka a bábu. Jedno zrnko pryč! Melu, melu kávu, pro dědka a bábu. Druhé zrnko pryč! Už tam není nic.
• Paci, paci pacičky, táta koupil botičky. A maminka pásek, za myší ocásek.
• Radili se kuchaři, co dobrého uvaří. Rozhodli se pro čočku, byl to oběd pro kočku.
• Spadla lžička do kafíčka, udělala ŽBLUŇK! Seděly tam dvě panenky, mezi nima ŠPUNT! Seděli tam čtyři páni, mezi nima LUMP!
• Šiju boty do roboty, nemám chleba, kousek sýra, kočka mi to všechno snědla, udělala kšá!
• Tiše, tiše, ježek spí. Kdo ho vzbudí, toho sní! Ježku, vstávej! Á hop!
• Toč se, toč se, kolotoči, kdo se točí, kulí oči. Pojedeme tam a zpět, uvidíme celý svět.
• Vařila myšička kašičku, na zeleném rendlíčku, tomu dala, tomu víc, tomu málo, tomu nic.
• Vrána letí, nemá děti. My je máme, neprodáme! Sami si je vychováme.
• Zlatá brána otevřená, zlatým klíčem odemčená, kdo do ní vejde, tomu hlava sejde, ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem!
• Žába skáče po blátě, koupíme jí na gatě! Na jaký, na jaký? Na zelený strakatý.
• Kutálí se ze dvora, takhle velká brambora. Neviděla, neslyšela, spadla na ní závora! Kampak koukáš, závoro? Na tebe, ty bramboro! Kdyby tudy projel vlak, byl by z tebe bramborák!
• Co se stalo v trávě? Narodil se brouček právě. Vzlétl vzhůru, ještě, ještě. Srazila ho kapka deště!

Pohybová aktivita

Pohybová aktivita je nedílnou součástí života každého z nás. Někteří lidé ji připisují větší význam, jiní zase menší. Je třeba si uvědomit její jedinečnost a nenahraditelnost. Ovlivňuje oblast zdraví, kdy napomáhá správnému růstu, působí jako prevence civilizačních onemocnění (obezita, diabetes mellitus, kardiovaskulární onemocnění,…). Tělesná cvičení mají blahodárné činky na psychický stav jedince, cítí se šťastnější, sebevědomější, vnímá svět pozitivně. V neposlední řadě hraje i velkou roli v jeho sociálním životě. Pohybová aktivita je významným prostředkem socializace, neboť odbourává sociální, jazykové či jiné bariery. Usnadňuje komunikaci a napomáhá utváření hodnot, jako je fair play, pochopení, tolerance, atd.

Období předškolního věku je období, kdy můžeme dítě nejlépe ovlivňovat. Je proto vhodné, v něm utvářet pozitivní vztah ke sportu a nějaký sport začít provozovat. Pomůže mu to v jeho osobnostním vývoji a usnadní nelehkou situaci, kdy je odpoutáváno od rodiny a bezpečí domova. Nemělo by se však opomíjet, že v předškolním věku ještě není ukončen růst, a proto by měl být sport prováděn pod dohledem kvalifikovaného trenéra, aby účinek pohybové aktivity nebyl kontraproduktivní.

Cílem naší práce bylo poukázat na to, co se děje s dítětem v předškolním věku. Přiblížit psychické, fyzické i sociální procesy, kterými dítě prochází a které se v něm odehrávají. Snažily jsme se posbírat co nejvíce informací o jeho celkovém vývoji, které poslouží k pochopení dítěte ve věku od tří do šesti let a usnadní tak komunikaci s ním, která je tolik důležitá v socializačním procesu, jež je typické pro toto životní období. 

Referenční seznam

Dvořáková, H. (2001) Sportujeme s nejmenšími dětmi. Praha:Olympia.

Složilová, P. Bakalářská práce. Pedagogická fakulta, katedra matematiky, UP Olomouc.

http://is.muni.cz/th/56233/pedf_m/Diplomova_prace-Lenka_Novotna.pdf

http://cita.wz.cz/texty/vp/doc009.html

http://www.zeny.cz/magazin/deti-/citovy-vyvoj-ditete.aspx

http://is.muni.cz/th/104404/pedf_m/Diplomova_prace_-_priloha.doc. příloha: Podklady ke komplexnímu vyšetření osobnosti dítěte v předškolním věku.

http://www.rodina-finance.cz/deti.205/jemna-a-hruba-motorika-deti.20274.html

http://www.dspace.knihovna.utb.cz/bitstream/handle/10563/12366/pavli%C4%8D%C3%ADkov%C3%A1_2010_bp.pdf?sequence=1

Autoři: Titzová Diana, Straková Kateřina a Debnárová Eva