Společně v ulicích Olomouce

Město Olomouc, ve kterém já osobně žiji už od narození, je rok od roku navštěvovanějším místem České republiky. A není se čemu divit. Je to půvabné město s bohatou historií, plné architektonických a kulturních památek a zajímavostí, parků a lidských osudů, druhá největší městská památková rezervace hned po Praze.  Každý rok sem navíc, díky Univerzitě Palackého, přijíždí stovky českých i zahraničních studentů, kteří také pomáhají dotvářet magickou atmosféru této moravské metropole a dodávají městu dynamičnost a energii.

Mám své rodné město ráda a považuji ho za jedno z nejhezčích v České republice. Prostředí, ve kterém tu společně žijeme, mi přirozeně není lhostejné, a proto mě často překvapí, že obyvatelé města, kteří by se měli společně podílet na jeho utváření a zvelebování, často zapomínají, že Olomouc není jen bod na mapě, ale že jde o jejich domov, rodiště, místo setkávání, místo, kde společně pracujeme, studujeme, nakupujeme, navštěvujeme knihovny, divadla, fitness centra a kam se za podobnými aktivitami sjíždí i lidé ze širokého okolí. 

Když se rozhlížím kolem sebe, první, co mě napadne, je, že lidé musí mít opravdu lhostejný přístup k životu, prostředí a společnosti. Téměř na každém rohu je důkaz nezájmu obyvatel o spoluutváření a přičiňování se o zlepšování prostředí města, udržování čistoty v ulicích a především zajištění bezpečnosti. Narážím tím na skutečnost, která mne tuto zimu nejdříve velmi pobavila, ale
 v zápětí o to více zklamala.

V zimních měsících, především v době, kdy bylo hodně sněhu, mrzlo a na cestách byl led, jsem v olomouckých ulicích zaznamenala zajímavé informační tabule, a to hlavně v hustě osídlených oblastech. Jednalo se o upozornění Technických Služeb města Olomouce na fakt, že „chodník se v zimě neudržuje“. A nejen, že se chodníky neudržovaly, v mnoha případech byly chodníky zasněžené tak, že ani nebylo poznat, že tam vůbec nějaký chodník je. Člověka automaticky napadne, že obyvatelé okolních domů by si měli chodníky uklidit, ale nejsou to právě technické služby, kdo zodpovídá za jejich údržbu a následnou bezpečnost obyvatel?

Ročně z městského rozpočtu vydáváme miliony korun na opravy parků, přednádraží, výstavbu, lijeme asfaltové záplaty na silnice, které stejně nepřežijí další zimu, financujeme velké kulturní akce a v zimě najednou zastupitelé zjistí, že nezbývají finance na udržování chodníků a silnic. V tomto okamžiku nastupuje lidská solidarita a každý podle svého vědomí a svědomí odklízí sníh z okolí svého domu. Měly bychom si všichni uvědomit, že tím neděláme práci za město, ale zvelebujeme své životní prostředí a ochraňujeme tím před zraněním nejen sami sebe, ale i své děti, přátele, sousedy a ostatní spoluobčany.

Lidé musí změnit svůj postoj, neohlížet se jen sami na sebe. Musí si uvědomit, že ačkoliv se každý plácá životem sám, nežijeme v izolaci a svým chováním a skutky ovlivňujeme široké okolí úplně cizích lidí.  Každý z nás má v ruce spoustu argumentů, proč by se co mělo a nemělo, ale sám už pro to nikdo nic neudělá. Pojďme se změnit. Pojďme příští zimu všichni odklízet sníh, pojďme městu ukázat, že když dáme ruce dohromady, zvládneme naše město zvelebit a udržet bezpečné. Nespoléhejme se na druhé, ale právě naopak, ukažme druhým, že se můžou spolehnout oni na nás.

 Autor: Monika Weiserová