Charakteristika období prepubescence

Každé vývojové období má své charakteristické znaky tělesného, mentálního, emocionálního, sociálního a pohybového rázu.

Věk anatomický a fyziologický
Křivka růstu se často omezuje na výšku a váhu dítěte. Ve skutečnosti je mnohem složitější působením zákona nerovnoměrného vývoje. Jiné tempo má vývoj kostry (a dentice), jiné soustava neurální, mízní a pohlavní. Jednotlivá tělesná ústrojí rostou s různou rychlostí, ale zároveň mění kvalitativně své chemické složení. Celkový vývoj by byl tedy znázorněn syntézou růstových křivek.
 Celková postava dorůstajícího člověka závisí na vývoji kostry. Ta není v době od šesti do jedenácti let plně vyvinuta. Zakřiveniny páteře, jeden z nejcharakterističtějších lidských znaků, nejsou ještě trvalé. Nejprve se ustaluje hrudní zakřivení do osmého roku, krční a bederní teprve mezi rokem osmým a jedenáctým. Trvá však ještě další dvě léta, nežli se přizpůsobí výšky pěti bederních obratlů a meziobratlových vložek tomuto prohnutí, aniž je zcela trvalé. Tato nehotovost páteře může vést při dlouhém a nesprávném sedění v školních lavicích k deformacím různého druhu (zahnutím páteře na stranu, dopředu nebo dozadu). Slabší vady v držení těla se v pubescenci opět vyrovnávají, nastane-li tomu odpovídající náprava v celkovém pohybovém stereotypu.  

Tabulka 1: Výška dětí od 6 do 11 let v ČR (1991) 

Tabulka 2: Váha dětí od 6 do 11 let v ČR (19991) 

Potřeba spánku je od šesti do devíti let 10 a půl hodiny, v dalších dvou letech pak hodin 10. Děti, které spí méně, mívají slabší nervovou soustavu a také menší tělesný růst. Dětských nemocí ve vlastním smyslu (záškrt, spalničky, příušnice, osypky) od 6 do 11 ubývá. Po fyzické stránce se tedy vyznačuje období prepubescence stálým růstem bez nadměrností. Tento věk je po tělesné stránce šťastnou dobou životní jistoty a sebe úpravy.

Tělesný a pohybový vývoj
Osifikace kostí ještě není dokončena, proto je nutné dát si pozor na silová cvičení, která by mohla růst kostí zastavit dříve. Rovnoměrně se vyvíjí celková výkonnost organismu dítěte. Pro dítě je pohyb potěšením, vzrůstá u nich záliba přirozených činností a rychle se vyvíjí rychlost a obratnost. Na konci předškolního věku ovládají děti základní pohybové činnosti jako je lezení, běh, skok, jednoduché hody apod. Z hlediska tréninku je toto období vhodné pro rozvoj koordinačních schopností, pohyblivosti a rychlostních schopností. Mezi chlapci a děvčaty zatím nejsou výraznější rozdíly ve výkonnosti.
Sociální a emocionální vývoj
 Z hlediska sociálního a emocionálního vývoje má významný vliv vstup dítěte do školy. Děti si začínají oblibovat nejrůznější soutěže a závodění. Ve větších skupinách, jako je školní třída či sportovní oddíl se utvářejí skupinky menší, mnohdy s utajeným smyslem a symbolikou. Takto utvořené skupinky utváří mimo jiné také základy spolupráce mezi dětmi a větší význam začíná mít kamarádství. Rysy osobnosti ještě nejsou zdaleka dotvořeny, děti charakterizuje impulsivnost, časté jsou plynulé přechody z radosti do smutku a opačně. Všeobecně se v tomto věku děti nedokáží dlouhodobě soustředit a jejich vůle se teprve vyvíjí.

Rozumový vývoj
 Co se týče rozumového vývoje, jsou děti tohoto věku psychicky (i fyzicky) připraveni na osvojování nových vědomostí a dovedností. Současně se rychle vyvíjí paměť a představivost, proto je možné prostřednictvím nejrůznějších her a činnosti na tyto schopnosti působit a dále je rozvíjet. Při poznávání nových věcí a myšlení se děti zaměřují zejména na jednotlivé věci, souvislosti jim zatím unikají.
 Pro děti v období mladšího školního věku je typická jejich snadná ovladatelnost, která je ovšem podmíněna správným motivováním a odborným působením. Děti jsou v tomto věku všeobecně optimistické, hravé, mají zájem o vše konkrétní a pro různé pohybové činnosti je není třeba nutit. Dokážou se snadno nadchnout, činnosti však musejí být pestré a pro děti zajímavé. V tomto věku děti často přejímají názory druhých a dospělí jsou pro ně stále autoritou, proto je důležité, aby trenéři, vedoucí či učitelé zodpovědně přistupovali k výchově a správně působili na děti. V tomto věku toho totiž mohou autority pro život dítěte mnoho udělat nebo naopak hodně zkazit. Vhodná je promyšlená výchova od spontánnosti k systematické sportovní přípravě. Působí se rovněž na osvojování morálních norem, hygieny, životosprávy a denního řádu.
Šestileté dítě je již intelektuálně rozvinuto, je schopno soustředěné činnosti, je dostatečně citově a společensky disciplinováno, takže samo touží po organizovanějším zaměstnání, nežli je hra, a po kolektivnější společnosti, nežli může být mateřská škola. V našem společenském zřízení a v naší kulturní tradici je devět desetin šestiletých dětí schopno vstupu do školy. Podle psychofyzických vývojových změn a podle školské soustavy na nich založených vymezujeme tedy věk od šesti let do jedenácti jako pětileté ontogenetické období, vědomi si ovšem velikých variací, a zvláště i odlišností biologických v pohlaví. Toto období však má dva biologické i psychologické stupně od šesti do osmi a od osmi do jedenácti. Oba první roky jsou přechodem mezi druhým dětstvím a mezi léty prepubescentními ve vlastním smyslu. K těmto věkovým odlišnostem musíme neustále přihlížet, i když ponecháváme jednotu období.
Intelektuální rozvoj
Dítě v druhém dětství, i když chodí do mateřské školy, rozvíjí své myšlení samo, z vlastního zpracování zkušeností, jakoby ze sebe. Vstupem do školy nastává nová etapa rozumového vývoje, neboť růst je nyní podporován a modifikován zvnějšku působením soustavného vyučování. Po značnou část dne je nejen to, co dítě pozoruje a o čem myslí, nýbrž jak má uvádět věci ve vztah, řízeno vnějšími činiteli, předmětem, metodou a učitelem.
Mnoho výzkumů bylo věnováno otázce pozornosti u prepubescentů. Především badatelé zkoumali bezprostřední rozsah pozornosti, totiž kolik prvků (obrazců, čísel, písmen) mohou recipovat děti tohoto věku. Zjistili však, že tu není značného rozdílu mezi dětmi a dospělými. Schopnost upínat pozornost delší dobu a postřehovat nějakou podrobnost v celkovém vnímání se však s věkem podstatně zvyšuje.

Tabulka 3: Počet odklonů pozornosti a jejich trvání v počtu vteřin u 230 hochů a dívek při hodinové práci se slabikami beze smyslu 
Dítě potřebuje při řešení problémů ještě nutně názornosti, přítomnosti předmětů nebo obrazců. Protože v tomto období ztrácí fantazie svou všemocnost, je také inteligence méně tvořivá, ochotně přebíravá. Takto se v ní projevuje celá osobnost prepubescenta, jeho konkretismus, realismus, harmoničnost, uklidnění, sebeuspokojení, dojem hotovosti všech věcí, jejich neproblematičnost, důvěra v autority a ochotné přejímání všeho, co je již pokládáno za vyřešené.

Výživa prepubescenta
 

Je důležité volit správnou skladbu jídelníčku, ale neméně důležité je jíst pravidelně. Děti by měly mít během dne 5-6 jídel v odstupu cca 3 hodin. Tím se rovnoměrně rozvrství příjem energie a tělo nemá potřebu si její část ukládat do zásoby. Pokud není strava pravidelná – jíme třeba jen 2x denně – tělo nemá v průběhu celého dne k dispozici dostatek energie a naučí se s ní šetřit. Až se dítě (platí to i pro dospělé) nají, nespotřebuje energii všechnu, ale její část uloží do zásoby „na horší časy“. A to je jedna z cest k tloustnutí. Pravidelná strava rozdělená do celého dne také zamezí přejídání v odpoledních a večerních hodinách.
 

Tabulka 5: Přehled rozložení denního přijmu potravin

 
Skladba denního jídelníčku

 
Snídaně
Na začátku dne by měla být vydatná snídaně. Naše tělo spotřebovává energii i v noci, a proto je třeba mu ji po ránu opět dodat. Nezapomeňte k snídani připravit také dostatek tekutin. (Není vhodné děti do jídla nutit, pokud nejsou zvyklé nebo nemají na snídani chuť. Raději jim dávejte nejprve menší porce a postupně přidávejte).
Dopolední svačina (přesnídávka)
Školní svačiny dětí jsou tématem v poslední době velmi aktuálním. Podle nedávného průzkumu bylo zjištěno, že 16 % dětí v sedmých třídách základních škol vůbec nesvačí! Mezi svačinové favority patří bílé pečivo, salám nebo sladkosti. Naopak jen 10 % žáků nosí ke svačině pravidelně čerstvé ovoce a zeleninu. Nejspíš za to může nedostatek času rodičů, kteří raději dají dětem peníze, za které si mohou svačinu koupit samy. Děti pak často dávají přednost sladkostem, soleným pochutinám, rychlým občerstvením a slazeným limonádám. Pokud si Vaše dítě kupuje svačinu samo, je vhodné vysvětlit mu, co si v lákavé nabídce školního bufetu nebo stánku „za rohem“ vybrat.
Pokud připravíte dítěti do školy kvalitní svačinu, může se to pozitivně projevit i na jeho studijních výsledcích. Děti, které pravidelně a kvalitně jedí, jsou ve škole pozornější a učení jim jde celkově lépe.
Oběd
Během první poloviny dne bychom měli přijmout více než polovinu veškeré denní energie. Většina rodičů ale nemá kontrolu nad tím, jak vypadá stravování jejich školáka ve školní jídelně. Jedinou možností je sledovat jídelní lístek ve škole, a pokud je výběr z více jídel, doporučit dítěti, které by si mělo vybrat. O stravě ve školních jídelnách se spousta rodičů domnívá, že neodpovídá zásadám zdravé výživy. Ne všichni rodiče však mají o zdravém stravovaní správné představy. Pokud například vyžadují, aby jídelna pro jejich děti připravovala veganské pokrmy nebo aby na slazení nápojů místo cukru používala náhradní sladidla, je celkem pravděpodobné, že se ze strany školy nesetkají s nadšenou odezvou. Jinde si děti stěžují, že jim ve škole nechutná. Nejraději by ale na svých talířích viděly pizzu, hranolky a hamburgery či knedlíky s omáčkou, a to již se zdravou výživou také nemá mnoho společného. Ovlivnit složení obědů svých dětí mohou rodiče bez problémů o víkendech a školních prázdninách. Tehdy by svůj výběr měli zaměřit na zdravé potraviny a pokrmy. Pokud je jídlo samo o sobě vydatné (např. těstoviny nebo knedlíky s omáčkou), není nutné, aby součástí oběda byla i polévka. A naopak, chcete-li k obědu uvařit zahušťovanou polévku (bramborovou, rajskou apod.), může tvořit samostatný pokrm (např. doplněný pečivem).
Součástí zdravého oběda by měla být zelenina nebo ovoce. Pokud není zelenina přímo součástí pokrmu, přidejte k hlavnímu jídlu ještě oblohu, misku salátu nebo kompotu.

Odpolední svačina
Odpolední svačina by měla být spíše lehčí, protože odpoledne a večer by už tělo nemuselo stihnout dodanou energii využít a uložilo by si její přebytek do zásoby. Není ale důležité jenom množství jídla, které k odpolední svačině děti snědí, záleží i na správném výběru. Je vhodnější vybírat potraviny, které mají nižší energetickou hodnotu a glykemický index. Pokud ale dítě odpoledne sportuje, měla by se vydatnost odpolední svačiny přizpůsobit výši energetického výdeje.
Večeře
Poslední jídlo dne představuje večeře. Stejně jako odpolední svačina by i večeře měla být dostatečně objemná a přitom méně energeticky vydatná. Nemusí být v každém případě teplá. Otázkou je, co připravit dítěti, které nemá přes den možnost dát si teplý oběd. Pak je důležité vycházet z toho, co přes den snědlo a večeří doplnit chybějící živiny.

6. jídlo dne
Poslední jídlo dne bychom měli jíst asi 3 hodiny před spaním. Proto, je-li dítě aktivní od rána do večera, sportuje a má celkově větší výdej energie, může si dopřát ještě druhou večeři. Šesté jídlo dne nemusí být vždy jen druhá večeře, ale i druhá odpolední svačina. Více denních jídel je doporučováno také dětem, které mají nízkou hmotnost.

Pitný režim
Nedílnou součástí zdravé výživy dětí a dospělých je správný pitný režim. Zatímco pro dospělé se běžně doporučuje vypít 2,5-3 litry tekutin, pro děti by to mohlo být až příliš. Množství tekutin doporučované dětem je závislé na věku dítěte, v úvahu se ale beretaké jejich hmotnost.
Slazené nápoje jsou bohatým zdrojem energie a sacharidů, prudce zvyšují hladinu krevního cukru a navíc s uhašením žízně příliš nepomohou. Zdravému dítěti, které má dostatek pohybu, v přiměřeném množství nijak neublíží. Jakmile pohybu ubude, mohou slazené nápoje přispět ke vzniku nadváhy nebo obezity. V každém případě podporují vznik zubního kazu.

Doporučené denní dávky pro děti ve věku 7–10 let:

Desatero zdravé výživy dětí

1. Dopřejte dětem pestrou a rozmanitou stravu, bohatou na ovoce a zeleninu, celozrnné potraviny, mléčné výrobky, ryby a drůbež.
2. Nenechte děti se přejídat, ale ani hladovět – jíst by měly pravidelně 5-6x denně. Velikost porce přizpůsobte jejich věku, růstu, hmotnosti a pohybové aktivitě.
3. Dodávejte dětem pravidelně kvalitní zdroje bílkovin (drůbeží a rybí maso, luštěniny).
4. Několikrát denně dětem podávejte mléčné výrobky, přednostně polotučné.
5. Upřednostňujte kvalitní rostlinné oleje a produkty z nich vyrobené (např. margaríny) před živočišnými tuky.
6. Učte děti střídmosti v konzumaci cukru, sladkostí a slazených nápojů. Sacharidy by děti měly přijímat hlavně z cereálií, ovoce a zeleniny.
7. Sůl a solené potraviny dětem nabízejte jen výjimečně. Nesolte již hotové pokrmy.
8. Naučte děti správnému pitnému režimu, měly by vypít alespoň 1,5-2,5 litru tekutin denně.
9. Učte děti zdravému způsobu života svým vlastním příkladem a aktivně se zajímejte o to, co jedí mimo domov.
10.  Pravidelně konzultujte zdravotní stav dítěte (hladinu cholesterolu, krevních tuků, krevního tlaku, nadváhu aj.) s jeho praktickým dětským lékařem.

Postoj k věcem a k lidem
 Prepubescence je po stránce organického cítění dobou pro dítě příjemnou, poměrně bez těžkých osobních problémů a konfliktů. Je však skoro vždy neproblematická i pro vychovatele, pro rodiče i pro učitele. Děti, jmenovitě chlapci sice uličníkují, ale na povel ztichnou. Dají se ovládat velmi snadno. Jsou poddajné, ochotně se podrobují autoritám, v něž mají důvěru a které opravdu ctí. Povahová plastičnost, citová povrchnost a neustálenost činí z tohoto období životní křižovatku: zde se vytvářejí a upevňují základy, příští poctivci, ale i delikventi, pokud došlo k osudovým situacím již v předškolním věku.

Vrchol prepubescence
 Přijde den, že se v srdci štíhlého mladíka, ať je mu deset, jedenáct či dvanáct, děje něco podobného jako u zralého člověka. Tímto novým citem, který je ve skutečnosti nejjemnějším destilátem erotiky, zakončuje se u něho období prepubescence. Jakmile přeskočila jiskra do oka druhého pohlaví, přestává být dítě dítětem ve skutečném smyslu. Život mu odhalil roušku tajemství. Započal u něho nový životní odstavec, pubescence.

Referenční seznam
Svoboda, B. (2007). Pedagogika sportu. Praha: Univerzita Karlova.
Matějček, Z. (2003). Co děti nejvíce potřebují. Praha: Portál, s.r.o.
Dovalil, J., et al. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia.
Čačka,O. (2000). Psychologie duševního vývoje. Brno: Doplněk.
Rychtecký, A., & Fialová, L. (1998). Didaktika školní tělesné výchovy. Praha: Univerzita Karlova.
Matějček, Z. (1998). Radosti a starosti předškolního věku, mladšího školního věku, staršího školního věku. Praha: H+H
Teyschl, O. (1973). Duševní a vývojová výchova dítěte. Praha: Orbis
Příhoda, V. (1963). Ontogeneze lidské psychiky, vývoj člověka do patnácti let. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

http://www.vyzivadeti.cz/ 

 Autoři: Jaroslav Šeda,  Roman Švarc, Vojtěch Fojtík,  Aleš Frychrich