Již několik let pracuji v Městské pečovatelské službě s denním stacionářem v Lounech. Budova se sídlem MPS, se nachází v centru města Louny, jejichž součástí je velká zahrada s lavičkami, ovocnými a okrasnými stromy a keři. Zahrada je hojně využívaná klienty stacionáře pro volnočasové, rekreační a společenské aktivity, ergoterapii a arteterapii, které probíhají v rámci výchovně vzdělávacího procesu. Klienti denního stacionáře nejsou jediní, kteří obývají prostory MPS. Své zázemí zde má i E. F. Klub (klub elementární fantasie), nabízející volnočasové aktivity dětem, studentům i dospělým lidem. Na výběr toho mají mnoho, např. výtvarné činnosti, keramiku, ruční práce, rybářský kroužek, užité umění. V současné době, v prostorách MPS, našlo své útočiště i rodinné centrum Puclík, o kterém bych se chtěla blíže rozepsat.
Rodinné centrum Puclík je organizace, která se pod vedením Petry Jendrískové, věnuje dětem od narození do započetí školní docházky, tj. věk 0 – 6 let. Podle Marie Vágnerové hovoříme o období novorozeneckém, kojeneckém, batolecím a předškolním.
Novorozenecké období (1 měsíc) charakterizujeme jako etapu, v níž se dítě adaptuje na nové životní podmínky mimo matčino tělo. Novorozenec si do života přináší řadu nepodmíněně reflexních druhů chování, zpočátku reaguje na určité, pro něho biologicky významné podněty. Charakteristickou činností je spánek, který zabírá asi devět desetin dne a zkracuje se velmi zvolna.
Kojenecký věk (do 1 roku)první vztah, do něhož dítě vstupuje, je vztah s matkou. Jejím prostřednictvím se učí vnímat svět. Dítě vnímá svět takový, jaký mu ho jeho matka prezentovala. Od ostatních lidí bude očekávat totéž, co se mu dostalo na počátku jeho života od matky. Erik Erikson mluví v této souvislosti o bazálním pocitu jistoty, který dítě získá na základě pozitivního přijetí matkou.
První zkušenost s okolním světem hrají v socializačním vývoji velkou roli. V tomto období dochází k diferenciaci vlastní osoby od matky, tj. k vytvoření základu sebepojetí.
Batolecí věk (1-3 roky) je období intenzívního rozvoje pohybu a zdokonalování řeči v souvislosti s rozvojem myšlení. Zároveň je to období vzniku sebeuvědomování a utváření základů osobnosti a osvojování si prvních společenských návyků, které dítěti umožní překročit na konci období batolete úzký rámec rodiny a začlenit se do nových společenských skupin, volné dětské skupiny či mateřské školy.
Předškolní věk (3-6 let) – změny, které v průběhu etapy nastávají, nejsou již tak náhlé a zjevné jako dříve, vývoj je plynulejší a spočívá především ve větší diferenciaci uvnitř jednotlivých oblastí dětské psychiky.
Nesmíme však zapomenout na rodiče, to plyne již ze samotného názvu „rodinné“ centrum. Aktivity Puclíku jsou nabízeny nejen dětem, ale i jejich rodičům (tj. maminka, tatínek) či rodinným příslušníkům (tj. sourozenci, prarodiče). Nebo těm, kdo zrovna dítě hlídá a doprovází. Většinou jsou to však maminky, kdo je dětem stále nablízku, proto budeme dále uvádět termín „maminky“.
Rodinné centrum Puclík dosud fungovalo v prostoru domu Štrombach, se sídlem v patře. Jak už jsem se v úvodu zmínila, po velkých přípravách a úporné dřině, bylo dne 14. 10. 2011 přestěhováno a znovuotevřeno v budově MPS ve Fügnerově ulici v Lounech. Jednou z největších výhod nové adresy, je umístění centra v přízemí budovy, což nejvíce ocení maminky s kočárky. K dispozici je zde rozlehlá zahrada, která bude od jara do podzimu velmi často využívaná pro pořádání různých akcí nebo dětským hrátkám. Díky nízkému nájmu, uleví centrum Puclík maminkám i po finanční stránce. Jelikož se centrum o prostory dělí s
E. F. Klubem a stacionářem, muselo dojít k menšímu poupravení provozní doby Puclíku, aby se do společných prostor všichni vešli a plně ho využili. Tato menší změna však nebude mít vliv na běžný chod výše jmenovaných organizací.
Centrum navštěvují děti spolu se svými maminkami. Jsou tak nenásilnou formou postupně zapojovány do tělesné či výtvarné aktivity nebo do různých společenských akcí. Děti se tak naučí být nezávislé na své mamince. Maminky naopak vidí krásné první krůčky, osamostatňování jejich drobečků. V případě potřeby maminek je zde nabízeno i krátkodobé ohlídání dětí, aby si maminky mohly v klidu vyřídit své záležitosti. Veškeré aktivity jsou zde přizpůsobeny věku dětí. Můžeme jen obdivovat náročnost rozličných programů. Kojenec má přirozeně jiné potřeby než předškoláček. Jedná se o krmení, přebalování, cvičení a v neposlední řadě i chování a mazlení. To vše zde probíhá v příjemném, skoro až domácím prostředí Puclíku, samozřejmě s potřebným vybavením. Maminky však nemusí jen aktivitám svých dětí v centru přihlížet, ale mohou a měly by se jich také zúčastňovat. Myslím si, že bohatý program centra může maminky a jejich děti po všech stránkách jen obohatit.
Hned první den do „nového“ Puclíku zavítalo pár maminek, jejichž reakce byly kladné. Všechny se shodly, že jsou nové prostory velmi pěkné, uvítaly dobrý přístup s kočárky, avšak největší úspěch sklidila zahrada.
V prvním týdnu centrum uspořádalo burzu dětského oblečení a hraček. Páteční večer byl zakončen zábavou. Uskutečnil se i tábor, při kterém mohly maminky s dětmi v novém centru přespat. Hitem dalšího týdne se stali strašidelné bytosti, které přítomné nasměrovali k blížící se oslavě Halloweenu.
Na závěr můžeme říci, že prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, ať už se jedná o domov nebo místo, které navštěvuje, je velmi důležité pro jeho vývoj. Centrum Puclík tak nenásilnou a přirozenou cestou připravuje děti na první samostatné kroky – návštěva školky, či školy a umožňuje navazovat vztahy mezi dětmi, co by vrstevníky. Pro děti pak tyto změny nejsou tak drastické a snáze se novému prostředí přizpůsobují. A co maminky, které po mateřské dovolené nastupují opět do práce? Jsou přeci klidnější, protože ví, že ten potřebný krok do dalšího života jejich dítko hravě zvládne!
Kdo by chtěl vědět více, oficiální webové stránky centra najdete na rcpuclik.webnode.cz
Autor: Miluše Benešová
Použitá literatura:
Doc. PhDr. Dobromila Trpišovská, CSc., PhDr. Marie Vacínová, CSc., Ontogenetická psychologie, 2006.
Marie Vágnerová, Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří, 1.vyd. Praha: Portál, 2000.
9 komentářů
Přeskočit k formuláři pro komentář
Zajímavé téma a dobře zpracovaný článek. Rodinnému centru Puclík přejeme do dalších let spoustu štěstí a mnoho rozzářených dětských očí.
Pro zdravý rozvoj dítěte jsou důležité veškeré podněty, které se mu z okolí dostanou. Čím kvalitnější jsou, tím více možností se dítěti nabízí. Lounský Puclík je zařízení s budoucností.
Jestli jsem z článku dobře pochopila, tak se maminky s dětmi, v budově či v areálu zahrady, běžně potkávají s postiženými lidmi a s dětmi, které docházejí na volnočasové aktivity do E.F.Klubu. Myslím si, že to je pěkný a dá se na tom jen stavět. Bylo by to přínosem pro všechny.
Po přečtení článku jsem zjistil, že Puclík navštěvují převážně maminky s dětmi na mateřské dovolené. Zajímalo by mě, jaké mají maminky dosažené vzdělání a jaký je jejich průměrný věk. S tím vyvstávají další otázky – z jaké jsou společenské vrstvy, zda jsou samoživitelky, mají více dětí nebo jen jedno. Díky za odpověď.
Vzhledem k tomu, že je dost maminek, kteří chtějí nebo musí chodit do práce a nemá jim kdo hlídat děti – bohužel ani školky nejsou pro takhle malinké děti zařízeny, tak je určitě dobře, že tu v Lounech něco takového máme. Rodiče se alespoň o své dětičky nemusí bát – klidné, hezké prostředí, zahrada, co více si přát. Určitě má tato organizace budoucnost. Hezky a srozumitelně napsaný článek.
Díky za každé mateřské centrum, které se v dnešní době podaří udržet při „životě“. Ty z nás, které neměli možnost využívat dříve služeb takovýchto center mohou jen tiše závidět. Je velmi dobře když se maminky s dětmi setkávají, předávají si zkušennosti s výchovou, podělí se o své každodenní starosti a přitom mohou nenásilně socializoat své děti, které jsou tak v kontaktu se svými vrstevníky a postupně se připravují na svůj první den ve školce. Obzvláště v dnešní rychlé době je spousta maminek doma s dětmi samo a tatínek se jim vrací z práce až ve večerních hodinách. Návštěvy mateřského centra jsou tak způsobem jak si mohou ženy na mateřské udržet i rozvinout nové sociální kontakty a ještě se zapojit do pořádání různých aktivit spojených v centru. Jako velmi pozitivní hodnotím společné venkovní prostory se stacionářem, díky nimž je možné děti již od útlého věku učit, že lidé s postižením žijí mezi námi a s námi.
Je škoda, že zařízeních jako je tohle, kde dochází k propojení lidí s a bez postižení, je poskromnu. Matky mají spíše tendence stranit své děti od osob s postižením, než je k nim přibližovat. Bohužel to vede k tomu, že děti v pozdějším věku mnohdy nejsou schopny mezi sebe přijmout dítě s postižením.
Do Nového Roku 2012 Mateřskému centru Puclík přeji, aby se stalo oblíbeným útočištěm stále více maminek s dětmi a aby bylo inspirací pro mnohá jiná zařízení.
Velmi kladně hodnotím společné prostory pro stacionář a mateřské centrum Puclík. Již odmala mohou děti vidět, že postižení žijí s námi a vedle nás. Pokud by bylo takových integračních center více, určitě by to prospělo celé naší společnosti.
Přeji jak Mateřskému centru Puclík, tak i MPS s denním stacionářem v Lounech hodně spokojených klientů a hodně zdraví v roce 2012.
Zuzana Vosmíková, APA
I v našem městě máme mateřské centrum.Vzniklo v roce 2001 a protože se mi v té době narodil synek, tak jsem si vyzkoušela,jaké to je v mateřském centru,matka není doma sama s dítětem,ale může si jít popovídat,zavyrábět nebo jen posedět s ostatníma maminkama.Tato zařízení hodnotím velmi kladně a přeji Puclíku hodně úspěchů.