Kde začít? Jsem vozíčkář, už se mi daří fungovat doma i mimo něj, vracím se do života, který jsem před tím díky zranění opustil. Co teď? Dříve jsem sportoval, chci začít znova. Jen tak, sám pro sebe, pro radost, pro zaplnění volného času, zlepšení fyzické kondice. Mám internet… dostupné informace z tepla mého vozíku. Kde ale začít hledat, kde najít nějakou organizaci, která by mi pomohla a něco nabídla? Která by mi poskytla erudovaného terenéra pro danou aktivitu? Začínám stránkou Moravskoslezského kraje – prohledávám sekce, nenalézám. Nebo lépe řečeno nalézám, ale jen pro zdravé. Kola mého vozíku se zdají být překážkou v 90 % uvedených aktivitách sportovního charakteru. Hledám dále a po dlouhé chvíli nalézám odkaz na Ostravskou organizaci vozíčkářů. Tato organizace nabízí různé varianty sportovního vyžití – jednak v podobě sportovní rehabilitace a dále v podobě rekondičních pobytů.
Sportovní rehabilitace je průběžný projekt, který se realizuje minimálně 6x ročně a je možností pro vozíčkáře či jinak handicapované dozvědět se a hlavně si prakticky vyzkoušet sporty, vhodné dle druhu postižení. Realizace probíhá formou setkání, kdy každé je zaměřeno na jiné sportovní odvětví: basketbal, quadruragby, stolní tenis, lukostřelba, boccia, florbal, kuželky, závěsné kuželky. Člověk uvidí ukázky sportovního vyžití, které může využít i účastník s minimální možností pohybu. Během každého setkání je zajištěn doprovod, který s těžce tělesně postiženými pracuje a má v této oblasti zkušenosti. Tito pracovníci zabezpečují veškerou péči pro vozíčkáře. Zabezpečují pomoc i při sportovní činnosti i v jakékoliv situaci, s kterou se vozíčkáři dosud neměli možnost setkat. Na každém setkání jsou zajištěni jeden až dva sportovní instruktoři z řad vozíčkářů, aktivních sportovců, reprezentantů, kteří mají s danou sportovní aktivitou bohaté zkušenosti a mohou tak člověka nejlépe vtáhnout a motivovat pro danou činnost. Jsou to např. Hüner Martin – quadruragby, závěsné kuželky, Dvořák Tomáš – basketbal, Ermis Pavel (reprezentant) – quadruragby, florbal, kuželky, Klich Jiří (reprezentant), účastník Světových her na Novém Zélandu a paralympiády v Austrálii – lukostřelba, florbal.
Rekondiční pobyty jsou organizací realizovány v létě na dobu 10 dní a jsou možností pro vozíčkáře vyzkoušet si pobyt mimo rodinu a domácí prostředí při realizaci různých pohybových aktivit – dechová cvičení v rámci jógy a strečinku, fyzioterapeutická cvičení, jsou organizovány sportovní turnaje (stolní tenis, kulečník, šachy, boccia, podkovy, kuličky apod. dle zájmu) a různé společenské hry, táborové ohně atd..
Nabídka skutečně pestrá. Člověk, který má sport rád, rád vyhledává různé varianty – pro něj je na území města Ostravy rozhodně velké pole působnosti.
A co když rád plavu? Ale…no, přece jenom, před zraněním jsem měl zdravé nohy a plavání nebylo problém. Ale teď? Jak se dostanu do bazénu? Kdo mě naučí pracovat s tělem ve vodě, když se tolik změnilo. Právě plaváním se na území města Ostravy zabývá organizace SK KONTAKT Ostrava. Toto sdružení je místem, kde se člověk po úraze může naučit znovu pracovat se svým tělem ve vodě, začít skutečně kondičně i sportovně plavat a hlavně se naučit, jak se sám o sebe postarat na bazéně, jak překonat bariéry a vyrazit na bazén ve volném čase i sám.
No a co dále? Co se nabízí člověku, který byl vášnivým cyklistou, nebo jedincem, který vyhledával i adrenalinové aktivity? Tady se objevuje další organizace Sportovní klub vozíčkářů Frýdek Místek, který má ve své nabídce skutečně širokou škálu aktivit pro adrenalináře na vozíku, ale také pro vozíčkáře a jejich rodiny, pro děcka s DMO. Najdete u nich nabídku od handbikových výletů kolem Dunaje až po blokart, kiteboard nebo paragliding. Tento klub v minulosti vyprodukoval profesionální hráče basketbalu na vozíku. Vybudoval centrum, které v Místku pomáhá mimo jiné i službou speciální dopravy pro zdravotně postižené děti, ale také se snaží s pomocí Nadace Charty 77 vzdělávat širokou veřejnost v oblasti ovládaní základních programů osobního počítače. V současnosti se snaží organizovat akce, které si budou v sobě nosit pod názvem ZÁŽITEK nejen jeho těžce zdravotně postižení účastníci z řad dětí, ale i ostatní členové rodiny. Klub chce produkovat akce, při kterých si všichni skvěle aktivně odpočinou.
Tento klub se však nezaměřuje jen na lidi na vozíku, ale také na děti s DMO, které v určitém věku taky mají potřebu se vydovádět, začít něco divokého. Právě pro ně pořádají akce zvané Hendikemp, jejichž náplní je drancování kraje na čtyřkolkách, možnost se svést na vojenské motorce s pásy místo zadního kola, amerických džípech z 2.světové války, na náklaďáku české výroby Praga a dalších zajímavých strojích.
Spokojeně odcházím od ineternetu, zvedám telefon a jdu si naplánovat aktivní odpočinek na celý rok….
Autor: Kateřina Ševčíková
Referenční zdroje:
http://www.vozickari-ostrava.cz/
http://www.kr-moravskoslezsky.cz
12 komentářů
Přeskočit k formuláři pro komentář
Výborný článek, díky kterému mohou lidé s handicapem získat na jednom místě ucelený přehled pohybových aktivit. Vzhledem k tomu, že se pohybuji mezi tělesně postiženými spoluobčany vím jak je těžké získat pro ně přehled aktivit tzv. na jednom papíře. Výše uvedená práce by mohla sloužit jako informační léták pro handicapované občany Moravskoslezského kraje. Navíc je psán čtivou formou , která neodradí.
Díky moc,je reakcí, která vznikla při plnění zadaného úkolu – situace je přesně taková,jak ji popisuji. Moravskoslezský kraj nemá na svých stránkách abolutně žádné informace i přes kolonku sociální oblast, sport je u něj jen pro lidi zdravé a ať člověk hledal jak chtěl,trápil se nějaký čas, než dal informace dohromady. Pokusím se tuto věc předložit zastupitelům, snad i oni pochopí jeho potřebnost.
Katko,
dobrý článek! Myslím, že tyto informace ocení každý, kdo se náhle z úplného zdraví octne na vozíku. Je fajn, že existuje spousta aktivit, z kterých si může vozíčkář vybrat. Jen je škoda té „cesty“ v podobě dlouhých vysezených hodin u internetu.
Myslím si, že by bylo dobré, kdyby tyto informace byly schopné podat už rehabilitační ústavy, kterými si vozíčkář po propuštění z nemocnice prochází. Nejen podat tyto informace, ale i poskytnou možnost určitý sport nebo pohybovou aktivitu vyzkoušet si na vlastní kůži. Bohužel mnohdy tomu tak není.
Ahoj Marťo,
v tomto velmi kvituju činnosti Centra Paraple v Praze,kde mají spoustu sportovních činností pro vozíčkáře,sportovní pobyty i pro celé rodiny. Ale o podobném centru třeba v Ostravě nevím, je to úroveň regionu od regionu, možná máme další cestu, kudy se u nás na Severní Moravě vydat a na čem začít pracovat.)Díky za tip na přemýšlení a možná i realizaci.))
Velice pěkný článek, Katko! Nejen , že se v něm každý dozví důležité informace, ale zároveň čtenáře nutíš zamyslet se nad tím, co všechno takový obyčejný vozíčkář musí řešit ještě před tím než se někam vydá. Jak se dostane na dané místo nebo kdo mu pomůže v jeho aktivitě (např:jak se dostane do bazénu?). Myslím, že hlavně ten strach, že v tom budu sám, že mi nikdo nepomůže, že na mě budou ostatní jen zírat, že situaci nezvládnu a bude to nepříjemné je pro každého na vozíku velkým stresem, který je těžké překonat. Obzvláště pro mladé lidi, kteří si zakládají na tom, jak vypadají.
Určitě pocit obav a strachu je velkým negativním hybatelem lidí např.po úraze a hlavně pro to je také nutné, aby tyto organizace byly vybaveny odborníky, kteří jsou v tomto ohledu profesionály a dokážou člověku pomoc nejen technicky, ale i lidsky.)
Velmi pěkný článek, je těžké představit si vliv získaného zdravotního postižení v dospělosti. Jakým způsobem se vyrovnat s trvalou ztrátou tělesné hybnosti a jak vnímat postoj společnosti k tělesně postiženým. Informovanost, zapojení, motivace či nabízení pomoci by mělo být hlavní prioritou společnosti v rámci integrace zdravotně postižených. V článku se čtenář dozvídá, kolik různých zapojení je k využití, což je velkým přínosem pro zdravotně znevýhodněné osoby. Kvalitní informovanost je výborným vodítkem pro výběr vhodné volnočasové aktivity a tento článek ho splnil na výbornou.
Obsah článku je velmi přínosný a přeji mu, aby se stal „odrazovým můstkem“ pro další aktvity, směřující k větší informovanosti lidí, kterých se týká (a nemyslím jenom těch na vozíku, ale i těch, kteří s nimi pracují, spolupracují, starají se o ně), i těch, kterých by se mohl týkat v budoucnosti. Aby vozíčkáři nemuseli trávit spoustu času hledáním na internetu, ale spiše v té tělocvičně nebo bazéně.
Tento článek mě překvapil svým obsahem. Otevřel mi oči o možnostech sportovního vyžití handicapovaných. Zarazilo mě, že je tolik sportovního vyžití postižených a dle mého názoru by měla být veřejnost více s tímto tématem seznámena. Článek je velmi kvalitně napsaný.
Skvělí začátek článku, okamžitě si autor získal mojí pozornost. Zároveň v něm autor nabádá ostatní vozíčkáře, kteří ještě hledají cestu k normálnímu životu po tragedii. Autor nás výborně seznámí se širokou škálou možných činností, organizacích a kroužků, které je možné navštěvovat. Zdaleka jsem nevěděl, že je do takovéto míry propracována tato činnost. Určitě to stojí za to a věřím, že každý si při této škále možností přijde na své.
Jsem z článku doslova nadšená. Je tolik aktivit, kterým se lidé na vozíčku mohou věnovat a práce instruktorů velice oceňuji. Jsou to špičkoví sportovci, kteří ostatním dávají motivaci a ta je velice potřebná. Ti to lidé mají můj obdiv!
Článek mě velice zaujal, netušila jsem, že je tolik aktivit, které může handicapovaný člověk provozovat. Je to výčet tolika aktivit, tento článek by se měl rozšířit mezi více lidí, myslím, že by to ocenil každý, kdo se ocitne na vozíčku. A oceňuji práci lidí, kteří se tím zabývají.