ADOLESCENCE

Je druhou fází dospívání.  Časové rozhranní bývá přibližně od 15-20-22 věku života podle individuální variability (zejména v oblasti psychické a sociální, vzácněji i somatické). Z hlediska biologického můžeme adolescenci ohraničit pohlavním dozráním. V tomto období však dochází ke komplexnější přeměně a to z hlediska psychosociálního, takže se mění celá osobnost dospívajícího i jeho sociální pozice. Také v tomto období dochází k ukončení emancipace vázanosti na rodinu, vztahy mezi rodiči a adolescenty se stabilizují. Vrstevníci mají významnou roli, jelikož si v tomto období jako adolescenti vytváří svou vlastní kulturu, která je demonstrovaná potřebou volnosti a experimentování, chtějí mít volbu při řešení situací, která by pro ně znamenala ochuzení a omezení definitivně vyřešit vlastní situaci. Odmítají hodnoty rodičovské generace, neprocestují proti nim, spíše k nim projevují ignoraci. (Vágnerová, 2000)

Adolescence je fází hledání a budování identity. Základem identity je sebepoznání. Jedinec musí vědět jaký je, aby mohl uvažovat o své budoucí identitě a déle ji rozvíjet.  V identitě se odráží subjektivně zpracovaný obraz sebe sama, k němuž přispívá i hodnocení jiných lidí a další, objektivnější informace. Adolescent dovede uvažovat logicky správně o různých věcech i o sobě, ale dopouští se chyb, které vyplývají z jeho emočních prožitků, z jeho ukvapenosti a zbrklosti. Prožitky adolescentů jsou autentické ve smyslu jejich nefalšovanosti a intenzity. Zkušenost s vlastními pocity postupně přispívají k poznání individuální specifičnosti toho, čím se jedinec liší od svého okolí. Důraz na citový aspekt hodnocení je pro adolescentní období charakteristický. Identita je taková, jaké jsou kompetence jedince. Odráží se v nich jeho minulá zkušenost, kterou získal od svého narození, i dispozice, které mají geneticky zakódovány (Langmeier & Krejčířová, 2006)

Vývoj identity adolescenta

            Probíhá rozvoj osamostatnění a identity ve dvou fázích:

            1, Fáze postupné stabilizace:  Na počátku adolescence dochází k postupnému            vyrovnávání      vztahů s rodiči. To je znamením, že dospávající již dosáhl určití            samostatnosti, osvojil si            zralejší způsoby chování, a nemá tudíž potřebu reagovat          demonstrativními projevy. Může zde způsobit i fakt, že dospívající se necítí zralý          na úplnou separaci.

            2, Fáze psychického osamostatnění:  Ukončení separace ze závislosti na rodině.          Poslední fází     individuace je doba dosažení úplné samostatnosti a vytvoření takové identity, která potvrzuje            jedinečnost osobnosti a je alespoň přibližně realistická.      To znamená, že sebehodnocení            adolescenta a jeho hodnocení ostatními lidmi se             zásadním způsobem neliší.(Vágnerová,             2000, 263)

Vlastní tělo jako součást identity

            Důležitou součástí  procesu dospívání je tělesný vzhled, i když v tomto procesu nedochází k převratným změnám v  tělesném vývoji, ale adolescent se svým tělem často zaobírá a to ve velké míře až může dojít k narcistním zaměřením.  Vlastní tělo jedinec posuzuje a srovnává ve vztahu k aktuální představě atraktivity a aktuálně přijímaným ideálem, také se srovnává s ostatními adolescenty.  Z důsledku potřeby líbit se jiným ale i sama sobě, aby se ubezpečil o své hodnotě. Zevnějšek je prostředkem k dosažení sociální akceptace a prestiže. (Vágnerová, 2000)

Socializace v období adolescence

            V této fázi vývoje adolescenti neberou automaticky co jim společnost a rodiče nabízejí, oni sami si vybírají hodnoty a normy, které přijmou, je to výsledek adolescentního hledání identity tato volba hodnot a norem.(Macek, 1999).   

Tendence přijímání norem a hodnot adolescentem:

• uvažovat o morálních principech a zaujímat k nim vlastní stanovisko na základě přesvědčení zda je to správné či nikoliv
• absolutistickým a akcentovaným závěrům
• vyžadovat dodržování uznávaných principů, opět až v absolutní a nekompromisní míře

            V průběhu dospívání se jedinec čím dál více přibližuje k roli dospělého. Jednotlivé parametry dospělosti získává jedinec postupně (např. zletilost) v průběhu celého období. V rodině se adolescent zbavuje subjektivně degradující role dítěte. Po přežití přechodné fáze, kdy rodičům ani jemu není přesně jasné, jak by měla její nová varianta vypadat, získává nakonec roli dospělého syna či dcery se všemi právy a minimem povinností. Významnou proměna pro jedince je role, která směřuje k profesnímu uplatnění prostřednictvím studenta nebo učně, s kterou si uvědomuje své budoucí sociální zařazení. Na konci adolescence dochází k rozhodování, které souvisí s nástupem do zaměstnání či s volbou pokračovat ve studiu.(Vágnerová, 2000).

PARAPLEGIE

            Paraplegie je označkována jako úplné ochrnutí poloviny těl. V mnoha případech to bývá ochrnutí dolních končetin.  V některých případech může být ochrnutí spojené s porušením nervů zásobující orgány malé pánve jako např. močové a pohlavní ústrojí i ochrnutí části trupu.(Vokurka, 1995).  Důsledkem paraplegie je poškození nervového systému v oblasti mozku a míchy. Nejčastější výskyty paraplegie jsou z dopravních nebo sportovních nehod a to z těžkých pádů, kdy dochází k poranění nervového systému v oblasti mozku a míchy. Oběťmi se stávají ve většině případu muži než ženy, při čemž nejčastěji objevující se ve věku mezi 19-35 lety. (rodinná encyklopedie zdraví, 1993)

            Poranění míchy lze zařadit do skupiny nejtěžších poraněním, kde dochází k těžkým změnám jak tělesného tak následně duševního stavu, jelikož každá nemoc se projevuje na psychice člověka. Důsledkem úrazu dochází k životnímu zvratu, také můžeme hovořit o tzv. krizi. Tuto situaci se snažil co nejlépe vystihnout J. Sivohlavý v jeho modelu psychické krize, kde se snaží bezprostředně zachytit psychiku člověka po úrazu až do doby smíření se situací těžké změny zdravotního stavu -akceptace invalidity. (Wendsche & kolektiv, 1993)

Tento proces je dlouhodobý a dělí se do pěti fází:

1. Fáze výkřiku – charakterizuje panika, tj. extrémně vyhrocený strach, zděšený, zmatek, totální selhání všech psychických způsobů zvládání těžkých životních situací. Navenek se toto projevuje křikem, pláčem či naopak apatií, depresí.
2. Fáze popření – se pacient snaží vytlačit z vědomí fakt úrazu a následného defektu. Toto období je charakterizováno celkovým otupěním schopností něco vnímat, ztrátou smyslu pro realitu, rigiditou (neohebností) myšlenkových postupů, apatií.  V prvním čase po úraze je popření jakousi obranou proti vzniku těžké deprese, suicidálních (sebevražedných) myšlenek či tendencí. Přetrvávání popření do pozdějšího období je brzdou rehabilitace a resocializace.
3. Fáze Intruze- se do vědomí pacienta vtírají myšlenky, které mají vztah k úrazu, znovu a znovu se opakují. Pacient není schopen se soustředit v myšlenkách na jiná témata, než je úraz. Navenek se tato fáze projevuje poruchami spánku, strachem, úzkostí, zlostí, vztekem agresí. Pacientova vůle je oslabena, rehabilitace je ztížena.
4. Fáze Vyrovnávání –  je vyrovnání se s úrazem a jeho následky, nejde o jednorázový čin, ale sérii pokusů- pacient zdolává různé překážky, řeší problémy, které mu dříve nepřišli ani na mysl. Zvažuje různé možnosti adaptace při změněném tělesném a sociálním stavu.
5. Fáze smíření- poslední fázi smíření charakterizuje to, že pacient je schopen myslet na úraz, aniž by ho to příliš deprimovalo. Vnitřně se smiřuje s tělesným handicapem. (Wendsche & kol., 1993, 64)

Pohybová aktivita a její projev v období adolescence

Pohybová aktivita  je každá pohybová činnost, která v dostatečné míře zvyšuje požadavky na funkci organizmu, vyžaduje energetický výdej nad úroveň výdeje v klidu. Zařaďujeme sem všechny pracovní činnosti, domácí práce, zájmové činnosti – zahrádkářství, rybářství také i řadíme tělovýchovně-sportovní aktivity vykonávané individuálně nebo kolektivně (bez vedení pedagoga ale pod jeho vedením). Pohybová aktivita by měla doplňovat racionální výživu, otužování a zachování vhodného denního režimu.

Většinou do skončení období adolescence je pohybová aktivita u chlapců a dívek v intenzivní frekvenci přirozené biologickému vývinu organizmu. Pohybová aktivita má za úlohu především podpořit přirozený vývin organismu, zvýšit pohybovou výkonnost a osvojit si široké spektrum pohybových činností, získat dostatek poznatků o významu vlivu pohybové aktivity na organismus člověka tak, aby se dovedl v dalším průběhu života sám plánovat a uskutečnit vlastní pohybovou aktivitu. (Šimonek, n. d.)

Paraplegie a pohybová aktivita

Pokud vezme v úvahu paraplegii v období adolescence je zřejmé, že pohybová aktivita bude důležitá nejen jako rehabilitační prostředek, ale také jako důležitý aspekt pro vyvíjejícího jedince jak z fyziologického tak psychického hlediska. Pokud dojde ke vzniku paraplegie v tomto období. Je pravděpodobné, že na jedince bude působit tlak ze strany sociální, kdy se bude muset naučit jedna v novém sociálním prostředí a s jeho novou social. rolí.

Možnosti pohybové aktivity pro paraplegiky v Hradci Králové

• Trávení volného času v přírodě umožňují Hradecké lesy, které jsou upraveny pro vozíčkáře bezbariérovými stezky.

• Sportoviště pro tělesně hendikepované (i paraplegii) se v Hradci králové nachází pod TJ Čechií, která nabízí tyto aktivity: stolní tenis, tenis, atletiku, plavání, šachy, střelbu ze vzduchovky, lyžování, kuželky a šipky. Dále je zde provozována i rekreační tělesná výchova (skupinové rehabilitační a kondiční cvičení) a k dispozici je i posilovna.

Autor: Eperješiová Michaela 

Referenční seznam:

Wendsche, P. (1993). Poranění páteře a míchy- komplexní ošetřovatelská péče u para- a kvadruplegiků. Brno:  Idvpz.

Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie- dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál.

Langmeier, J., Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie. Praha: Grada.

Macek, P. (1999). Adolescence: psychologické a sociologické charakteristiky dospívajících. Praha: Portál.

Rodinná encyklopedie zdraví (1993). Paraplegie. Paraplegie a Kvadruplegie. Retrieved 29.10. 2011 from the World Wide Web. http://www.knihkm.cz/handy/para.html

Vokurka (1995). Praktický slovník medicíny. Paraplegie a Kvadruplegie. Retrieved 29.10. 2011 from the World Wide Web. http://www.knihkm.cz/handy/para.html

Šimonek, J. (n. d.). Pohybová aktivita v životě súčasného člověka. Centrum dalšího vzdělání UK. Retrieved 29.10. 2011 from the World Wide Web. http://www.ujop.sk/blade/index.php?c=967&