Rozvoj psychomotorických dovedností u dětí předškolního věku

Děti předškolního věku jsou děti přibližně od 3 do 6 let. Jejich tělesný vývoj spočívá hlavně ve vývoji velkých svalových skupin. V tomto období se navazuje na základy motoriky položené již v období batolete a klade se důraz na správné držení těla a rozvoj obratnosti rukou, nohou i trupu. Vývoj pohybových dovedností je nestejnoměrný. Teprve ve 4 letech se děti začínají pohybovat ladně a běhají lehce, jistě a rychle. V tomto období se hra stává dominantní činností dítěte, a proto toto období nazýváme „věkem hry“. Hra významně stimuluje rozvoj osobnosti dítěte a je to velmi důležitý činitel nutný k rozvoji dětí. A stejně jako hra tak i pohybové aktivity malých dětí hrají velmi důležitou roli v rozvoji jejich psychomotorických, poznávacích a emočních schopností. Děti se při poznávání okolního světa učí pohybu a zároveň pohyb slouží jako prostředek k prozkoumávání a objevování nového – učí se pohybu a učí se pohybem.

Tyto děti potřebují alespoň 3-4 hodiny vysoké pohybové aktivity denně a proto je již ve věku 3-4 let vhodné začít učit dítě na lyžích. Samozřejmě každé dítě je jiné a proto jednomu tato pohybová aktivita půjde lépe, druhému hůře. Rodiče by proto měli sami zvážit, zda je jejich dítě pro tuto aktivitu natolik motoricky zdatné, že dokáže chodit v lyžařských botách, případně uzvednout lyži připnutou na noze a především, zda dokáže udržet pozornost alespoň na 15 sekund. Mimo to by rodiče měli uvažovat o tom, co od dětí čekají. Není správné, když přijdou ambiciózní rodiče do lyžařské školy s tím, že jejich dítku ještě ani nejsou 3 roky, ale chtějí z něho mít skvělého, ne-li profesionálního lyžaře a proto i přes pláč dítěte, které se jinak neumí bránit, ho obují a vyšlou na svah. Rodiče si totiž neuvědomí, že takto vyvolanými negativními pocity mohou dítěti znechutit nejen samotné lyžování, ale celkově všechny aktivity spojené s pohybem. Tento pocit se umocní tím spíš, když od dětí rodiče po hodině lyžování očekávají zázraky, dítě má pak pocit méněcennosti, že rodiče v tomto ohledu zklamalo, atd. Z pohledu instruktora lyžování si pak musíme uvědomit, že pokud chceme dítě něčemu naučit, musí to být jednoznačně formou hry. Děti v tomto věku mají obrovskou fantazii, a proto by tohoto faktu měl instruktor umět využít a vložit fantazijní svět do výuky.

Tento věk je důležitým obdobím pro zakládání a rozvíjení vztahu k pohybové aktivitě. Je vědecky dokázáno, že pokud člověk získá vztah ke sportu a k pohybu v dětství, věnuje se pak pohybu po celý život. Rizikem v tomto období tedy vidíme hlavně v ambiciózních rodičích, kteří svými náročnými požadavky, které dítě nedokáže splnit, znechutí svému potomkovi pohyb jako takový. Další rizikem je druhý extrém rodiče – laxní, kterému je jedno, zda celé dny sedí u televize či počítače.

Pohyb je prostředkem k citovému rozvoji, kdy efektivní a smysluplný pohyb přispívá k pozitivnímu sebehodnocení, správným vrstevnickým vztahům a hodnotnému využití volného času prostřednictvím tvůrčí hry. Pohyb hraje v rozvoji bezpochyby klíčovou roli, je proto důležité začít nahlížet na pohyb jako na prostředek k celkovému, ne pouze fyzickému rozvoji dítěte.

Dítě na konci tohoto období by pak při správné intervenci mělo být schopno:

–         interpretovat význam chování ostatních lidí a sebe samého,

–         porozumět rozdílu mezi myšlenkami a činy a pochopit, že pocity ostatní nezraní,

–         lásce k sobě samému,

–         chtít vědět a pátrat,

–         vyjádřit své pocity, emoce, myšlenky a nápady slovy,

–         riskovat neúspěch jako nezbytnou součást učení,

–         se rozhodovat, přemýšlet sám za sebe,

–         důvěřovat svému okolí a lidem a vědět, kdy požádat o pomoc

Autoři: Nováková, Fiala, Soviš