Cesta do Dublinu: Brání déšť a kopce jízdě na kole?

Návštěva Dublinu v rámci projektu Volunteers of Cycling Academy nás přesvědčila, že mnohé z toho, co považujeme v Česku za nepřízeň cyklistiky, je pouhopouhá věc zvyku. Objektivní překážky městské cyklodopravy proto nehledejme na ulici, ale v naší hlavě.

Asi vás napadne, že v Irsku pořád prší. Byl konec června 2012 a bylo to tak, celý náš týden v Dublinu pršelo. Lidí na kolech jsme tam ale potkávali podobně jako v Praze. Proč? Buď si na všudypřítomný déšť zvykli, nebo jsou tak skvěle připraveni, že ihned vytahují nejroztodivnější nepromokavé obleky, aby nezmokli. Snad i proto v Dublinu sídlí skvělá návrhářka voděvzdorných oděvů určených pro pohyb na kole, Georgia in Dublin…

Asi si představujete, že v Irsku nejsou kopce. Dublin je vlastně placka, která se ze všech stran jen neznatelně svažuje k řece. Místní to ale vidí jinak – při cestě z jedné části města do druhé vždy podrobně zvažují, zda to není moc do kopce. Suma sumárum – nějaké ty překážky si najdeme vždy a za každé situace, jen té objektivity je v nich tak nějak subjektivně velmi málo.

Další irské stereotypy? Ty už se vlastně netýkají jízdních kol. Irové jsou milí, pohostinní, skromní. Jejich cykloaktivistická skupinka Dublin Cycling Campaign je dost početná, ve srovnání s Auto*Matem mají ale podstatně vyšší věkový profil. Nadšení a zápalu ale mají stejně a co víc, jsou výborní organizátoři. Inu, moudrost stáří.

A další dublinské zajímavosti?

Jezdí se vlevo. Není to tak těžké, ale odbočování vpravo je u nás snazší. Až na nepříjemný pocit, že auta jsou všude a příliš blízko.
Nedostatek stojanů pro kola vyřešili originálně. Stejně jako v Praze se hodně parkovalo u značek, a tak občanům – na rozdíl od Prahy – vyšli vstříc a toto parkování nejenže legalizovali, ale vylepšili malým kovovým prvkem označujícím místo vhodné k parkování.
Městské veřejné půjčovny jízdních kol zaznamenaly v Dublinu fenomenální úspěch. Je jednoduchý, spolehlivý a levný.
Nejčastější úraz na kole je úder autobusovým zpětným zrcátkem do hlavy. Místní doubledeckery totiž jezdí v překvapivě úzkých uličkách překvapivě velkou rychlostí.
Aktuální problém je bezpečnost – probíhají spory o to, zda nejsou tamější cyklopruhy příliš úzké nebo zda nemají vést zcela mimo vozovku. Ale že jsou vlastně všude, to už berou všichni za hotovou (a stále nedostatečnou) věc.
Starosta Dublinu rád a často jezdí na kole. Snad proto se město rozvíjí především s ohledem na pobytovou funkci. Politici ostatně zjistili, že po dostavbě velkého tunelu městu jednoduše došly peníze.
A konečně, anglosaské zvykové právo vytváří značně odlišné podmínky pro tvorbu jakékoliv, tudíž i dopravní, infrastruktury

Dublin se vlastně charakterem od Prahy moc neliší – až na ty kopce (nemají) a déšť (mají). Městská cyklistika je tam ale daleko rozvinutější, než u nás. Když se chvíli koukáte kolem sebe, je jasné proč – má zřetelnou podporu nejen v politické reprezentaci, ale i v pozornosti magistrátu a celé veřejnosti. Nepřehlédnutelné množství opatření, která podporují lidi v tom, aby místo autem jezdili na kolech, nestála miliardy. Atmosféra ve městě je ale znatelně jiná, než v Praze. A městská cyklistika na ní má, podobně jako Guiness, svůj podíl.

Studijní cesta do Dublinu byla realizována v rámci projektu mezinárodní spolupráce organizací podporujících cyklistickou dopravu Volunteers of Cycling Academy (VOCA). Jeho obsahem je navázání spolupráce mezi organizacemi z 12 evropských měst a pravidelná setkávání jejich zástupců a řešení konkrétních společných témat během let 2011-2013. Mimo Auto*Matu se jej účastní neziskové organizace z Varšavy, Budapešti, Vídně, Kodaně, Bukurešti, Sofie, Nikósie, Mariboru, Sevilly, Dublinu a Lisabonu.

Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah sdělení odpovídá výlučně autor. Sdělení nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.