Se začátkem školního roku je toto zamyšlení více než aktuální. Nabízí se nám prostor, vytvořit ve školách prostředí přátelské, inspirativní, a udělat si školu podle svých představ tj takovou kterou bychom rádi viděli, kdyby nám bylo mezi 6ti až 15 ti lety, do které bychom chodili s radostí a s očekáváním a těšili se na další nový den v ní strávený.
Když se zamyslíme nad koncepcí výuky ve šklole a vytvoříme si malá časová pásma, tak po 45 minutách intenzivní výuky ve školní lavici v poloze sedící jsou žáci mnohdy nedočkaví na přestávku na chvíli oddechu a také možné změny. Co vlastně žáci od přestávek očekávají a proč se na ně těší? Je to chvíle nepovinnosti, nedozoru, spontálního projevu, nehodnocení, chvíle pro setkávání s kamarády, chvíle pro řešení svých problémů, ale i chvíle pro relaxaci a odpočinek, změnu aktivity, oddechu, uvolnění… atd..
Pro učitele a dozor na druhé straně také chvíle náročné na kontrolu, zajištění bezpečnosti a bezpečného prostoru každého jednotlivce. Vše je obvykle doprovázeno zvýšenou hladinou hluku, a mobilitou žáků. Na druhé straně jsou i přestávky pro učitele nutné k přípravě pomůcek na další vyučování, a taktéž i učitel stejně jako žák potřebuje chvíli oddechu. Vše může být jednodušší, pokud je žákům nabídnuta možnost aktivního a spontánního odpočinku v prostředí jemu známém – tj. chodby, atria atd., kde může být nepřímo vtažen do nabízených herních aktivit.
Při návštěvách mnohých základních škol jsem si povšimnul určitých podobných znaků, kdy chodby a společné prostory jsou využívány především k prezentaci tvorby žáků, a to zvláště v oblasti výtvarné či rukodělné.
Jaké možnosti skrývají chodby, prostory před třídami , atria atd.?
1. Prezentace tvorby žáků
2. Motivace k učení
3. Prostor ke hře
4. Únikový prostor
5. Komunikační kanál
6. Možnost sledovat žáky v jejich sociálním prostředí
7. Možnost sledovat zájmy žáků
Výuka vs. přestávky–
Sezení a koncentrace 45 minut (povinnost, musím, dělám, jsem hodnocen)
Stimulační prostředí (nemusím-dělám rád, dobrovolně, spontánně, odpočívám, relaxuji)
Je všeobecně známo že nástupem do základní školy ubývá přirozené tělesné aktivity žáků, s rostoucím věkem pak žáci tráví čas přestávek mezi lavicemi.
Podněty k zamyšlení:
Jaké jsou dnešní školy a kam kráčí?
Je v ŠVP jednotlivých škol řešena otázka odpočinku, relaxace žáků během přestávek ?
Výuka jako „skanzen“-vystavené exponáty, pozor nedotýkejte se!
Jak funguje obchod nejúspěšnějších řetězců ( každý metr čtvereční má svou cenu a měl by být smysluplně využívaný -uklízí se, vytápí se , dozoruje se-tak proč jej nevyužít)
Inspirace ze zahraničí Ontariosciencecenter.com
Na co si dát pozor:
Bezpečnost na chodbách, jak dozorovat
Únikové prostory a překážky na cestě
Herní prvky s větším akčním rádiusem
Správně vyhodnotit zvolenou aktivitu – přihlédnout k možnému většímu hluku či potřebné koncentraci
Co nám změna nabízí?
1. Změnu pohledu
2. Přátelskou herní atmosféru
3. Výrobu ve smyslu Udělej si sám (v rámci dílen a pod.)
4. Možnost spolupráce mezi školami. Výměna herních prvků a jejich cyklická obměna-neokoukanost
5. Uplatnění teorie do praxe a propojování mezipředmětových vztahů , řešení a naplnění průřezových témat
6. Uplatňování projektů
7. Prostor pro práci žákovského parlamentu
8. Možnost spolupráce s rodiči prostřednictvím školské rady, třídních učitelů atd.
S čím je třeba počítat!
Že vše se jednou okouká, ohledí, ohraje a tak je třeba dbát na
Cykličnost- Změna je život
Hluk na chodbách
- patří a dá se s ním pracovat
- spontální komunikační prostředí
- zařazení prvků se zvýšenými nároky na koncentraci (samotní účastníci vyžadují tišší prostředí
Vyšší náročnost při dozorech
- Učitel (pozorovatel,spoluhráč) – je vtahován do děje, mnohdy je žádána jeho přítomnost a zapojení se do hry samotné
- Vede k zamyšlení se a novým pohledům při pozorování skupinky a jednotlivce v herním projevu
- Nároky na vyšší vzdělanost učitelů v oblastí sociálních vztahů
- učitel by měl být seznámen s jednotlivými herními prvky, znát pravidla, zpočátku být iniciátorem
Proč to nezkusit?
- nízká finanční náročnost většiny herních prvků
- při realizaci a tvorbě se mohou podílet a zapojit žáci – mohou se zviditelnit, více si váží toho co vytvořili
- rozvoj kreativity jak v provedení samotné hry, tak v možné obměně herních pravidel
- rozvoj spolupráce mezi žáky, posilování a budování tolerance, vzájemné interakce, respektu….
- zpestření chodeb školy
- pozitivní pohled veřejnosti na školu
- zapojení rodičů do dění školy
- smysluplné využití zbytkových materiálů (reklamní firmy, firmy pracující se dřevem, látkami….)
– a hlavně otevírají se nové cesty a proč by nemělo být na světě lépe ?
Příklady:
Hry na podlahu
Kostková hra
Na zemi nakreslená, nalepená dráha libovolného tvaru (může současně sloužit jako skákací, driblovací panák). Vyznačená políčka jsou místa zvláštních úkolů (udělej legrační obličej, vyjmenuj 3 savce, poskoč na jedné noze 5x doběhni k metě a zpět …) Hraje se s velkou kostkou jako třeba člověče nezlob se, dostihy a pod. Zadané úkoly se mohou vztahovat k tématu výuky, nebo být jím motivačním činitelem.
Zem plná čísel
Na vymezeném území napsaná čísla-vždy 2x stejná. Děti ve dvojicích běhají co nejrychleji od nejmenšího k největšímu. Možné variace- počítání příkladů sčítání, odčítání s hledáním následného výsledku. Možno použít u písmen abecedy, symbolů atd.
Barevné kruhy
Různé varianty, různé velikosti a seskupení. Ostrůvky, které podněcují žáky k pohybu (rytmizace, obratnost) a také jke kreativitě
Skákací panáci
Různé tvary, sestavy panáků. Pro skákání , hru s míčem, s použitím švihadla …, doplnit se mohou čísly , symboly atd.
Šachy, dáma, piškvorky, lodě
Stolní hry převedené na použití na stěnách a podlaze s možností nahradit figurky samotnými žáky, či použít PET láhve, kamínky a jiné obvyklé věci denního života místo figurek.
Přesná dráha
Na zemi nakreslená dvojčára o různé šířce (nejméně na velikost kroužku). Úkolem dítěte je provést gumový kroužek s pomocí tyče od startu do cíle . Kdo dřív a s menším množstvím chyb
(vyjetí z dráhy)
Terče
Terče různých tvarů nalepené na podlaze. Zajímavé pro rozvoj odhadu a dovednosti v rozližení použitého materiálu. Velmi příjemné a bezpečné je použití (hakysáků) háčkovaných míčků vyplněných sypkou hmotou. Terče je možné použít jak pro házení , tak pro posouvání předmětu pomocí různých pomůcek (hokejka, tyčka atd.)
Poskoky s čísly
Hra zaměřená na orientaci a poskoky. Dvojice hrajících poskakují v předem stanoveném směru a snaží se co nejrychleji nalézt pozici, která je dána číslem na kostce (alternativu kostky je možno umístit na stěnu). Hra dovoluje množství variant a záleží jen na fantazii, jak bude průběh hry atraktivní.
Hry na stěnu
Ručkování po stěně
Na stěně otisky rukou v různých výškách a s různým uspořádáním. Kdo dříve doručkuje a utrhne jablíčko (hrušku, či jiné dokreslené ovoce atd.) Obtížnost úkolu (a tím i dopad na oblast koordinace a rytmizace pohybu) je dána rozlišením obtisků rukou.
Házecí koše
Varianty od nejnižšího k vyššímu, menší, větší. Pro házení s měkkými materiály. Velmi vděčné.
Hry do prostoru
Věčně běžící míč
Na kůlu je na provaze připevněn míč (možno v síťce). Hrají 2 hráči- úkolem je nepřipustit, aby hozený míč protihráčem hráč nezachytil a nechal jej namotat na kůl. Komu se tak stane, má trestný bod a hra se opakuje. Místo většího míče je možné použít míč tenisový a hru hrát pomocí dřevěných pálek
Skákací šňůra
Je v nestejných výškách upevněná šňůra na které jsou pevně umístěny terče s čísly, písmeny či obrázky. Děti skáčou se snahou doskočit co možná nejvýše a získat tak nejvíce bodů.
Užitečné při výuce čtení písmen, čísel, sčítání , odčítání atd.
Odrazové stěny
Použít lze jako kresbu na stěně nebo jako plytkou konstrukci při stěně se sběrnými koši.
Hry volné
Chůdy
Různé velikosti a provedení. Rozvoj koordinace. Vždy je třeba dbát na bezpečnou volbu materiálů
(př. opatřit styčné plochy gumovou podložkou)
Velké hrací kostky
Malovací stěny
Rovnovážné desky, balanční podložky, rytmizační lyže …
a další možnosti, využití atraktivních prostor školských zařízení.
KDO SI HRAJE NEZLOBÍ
Závěrem:
Před sedmi lety jsem měl možnost navštívit Ontario science center v Torontu. Centrum, které formou praktických modulů, ukázek vtahuje do děje a učí tomu, co se učí i v našich školách. Rozdíl byl jediný. V dětech byla vidět radost a touha po poznávání.
I když se nejedná o školní budovu, ale o placenou návštěvu, některé principy by stálo za to, převést do našich škol.
Pokud budete mít osvěžující nápady, popřípadně poznatky z toho, co již bylo zrealizováno, uvítáme vaše postřehy v diskuzi pod článkem
Autor: Tomáš Grygar
Zdroje a odkazy:
http://www.ontariosciencecentre.ca/tour/default.asp
6 komentářů
Přeskočit k formuláři pro komentář
Herní prostředí ve školách
Komenského termín „škola hrou“ se v současnosti dostává stále více do popředí zájmu v moderním školství. Problémem je však zkostnatělost školních systémů a neochota učitelů učit se něčemu novému. I systém vzdělávání učitelů je založen na podobných principech jako dříve. Měl by být kladen větší důraz na kreativitu a využívání zážitkové pedagogiky, která využívá moderní metody efektivního učení. Velmi důležité je prostředí, ve kterém výuka probíhá, a proto by se mělo přetvořit na zajímavé, motivující a zábavné. Přestávky ve školách bývají velmi rušné, protože jsou většinou žáci celou vyučovací hodinu nuceni sedět v lavicích a mlčet. Kdyby již samotné vyučování dávalo prostor pro vlastní realizaci, spontánní aktivitu, komunikaci se spolužáky a s učitelem, nedoháněli by žáci tyto potřeby tak urputně o přestávkách. Přestávky by měly žáky povzbudit k pohybové aktivitě, odreagování od povinností a případné zájemce k prohloubení znalostí zábavnou formou.
Učitelé by žáky měli motivovat ke smysluplným činnostem ve volném čase, aby nedocházelo k patologickým jevům jako je šikana a podobně. Chodby ve školách mohou nabízet více prostoru k pohybovým aktivitám, které jsou díky výstavě děl žáků mnohdy zakázány.
Vědecké centrum v Torontu je sice velice hezké a inspirující k učení a hrám, ale v našem školství není možno použít téměř nic z jejich repertoáru výukových prostředků a metod. Školy jsou velmi svázané financemi, prostorem i zažitým přístupem k vyučování, a proto se jen těžko mění od základů jejich filosofie. Avšak prvky školy hrou a prvky nenásilné motivace k učení se novým vědomostem a smysluplnému trávení volných chvil by se měly dostat do popředí zájmu ředitelů škol a učitelů. Jen ti mohou vnést do těchto institucí více zábavy, příjemných prožitků a kvalitnějších sociálních interakcí. Je ale potřeba velkého odhodlání pedagogických pracovníků, motivace, radosti z práce, aby s pomocí dětí vytvořili prostředí, do kterého by se všichni rádi vraceli.
Tímto Vám Petro za Váš příspěvek děkuji.
Jak už téma samotného příspěvku naznačuje, jde o školu, prostor a hru ale hlavně o žáka, který se zúčastňuje procesu vzdělávání a učí se procesu sebevzdělávání, a který také ne vždy chápe, že je to pro jeho osobní rozvoj a dalo by se říci dobro.
Je jasné a jsem přesvědčen, že prostředí a vtažení do hry motivuje zúčastněné k aktivitě.
Nenechává chladným i přihlížející, kteří z nějakých důvodů se hry samotné nezúčastní. Umění však tkví ve využití těchto příležitostí k navázaní a upevňování vztahu a kontaktu s někdy jinak nepřístupnými, nebo osamocenými žáky.
I ve škole se může vše dělat opatrně, systematicky s citem pro věc a s minimální investicí. Když si položíme otázku účelného a smysluplného vynakládaní prostředků, které byly do školských programů s velkou pozorností dávány, a jejichž výsledky nebyly zdaleka takové jako očekávání, tak
v tomto případě se jedná opravdu o drobné peníze a možnosti uplatnění mezipředmětových vztahů přímo ve výuce. Jen je třeba chtít a začít..
Nemáme snad rádi překvapení, tajemství, věci nové, změnu prostředí, pochvalu? To vše přeci může poskytnout samotná realizace jednoduché hry, která bude vyžadovat trošku barev, nějaké samolepící fólie a kousek práce. Odměnu dostane realizátor, i ten kdo se jen tak po školních prostorách projde. Z pohledu rodiče si dokážu představit zvětšení zájmu o školu, která by nabízela jiné, než léty zavedené prostory. Vždyť si uvědomme jedno. Byly dříve kolem 90 let obvyklé dětské koutky? A jak je tomu dnes? Je to jen otázkou vývoje a času. Smysluplně využít prostor by chtěl doma přeci každý, tak proč to nedělat od základů, od základní školy, a možná to může přinést i malou konkurenční výhodu ze strany zřizovatele.
Kolik má nástrojů pro zklidnění a smysluplné prožití přestávek či volných hodin žáků učitel? Pokud se prostory stanou motivací pro žáky, aby o přestávkách byli v zajetí různých her, potom i učitel může dozory chápat i jinak než jen nutnost. Dostane k svým 15 ti minutám slávy každý ze žáků alespoň jednou za měsíc prostor? Může být pozornost s ohodnocením, nebo nehodnocením o přestávce vnímána kladně a vznikne tím pro to prostor?
Mé odkazy na vědecké centrum v Torontu nejsou náhodné, i když se jakoby nedotýkají školských zařízení. Ukázky však ukazují, jak to jde dělat názorně, ve smyslu věci si odzkoušet, zažít a posléze vstřebat, ale hlavně se exponátů dotknout a tolik se nebát.
Děkuji tímto za příspěvek, který nabízí možnosti využití chodeb jako herního prostředí. Vyučuji na vesnické základní škole, kde děti dojíždějí z okolních obcí, tudíž celá řada z nich je ve škole ještě před započetím výuky a taktéž školu opouští v pozdějších hodinách, neboť čekají na autobusové či vlakové spojení.Často jsme řešili, jak tyto děti zaujmout, co jim nabídnout. Rozhodli jsme se nalepit na zem folie se skákacími panáky a jinými hrami. Po roce a půl užívání hodnotím tuto investici kladně a světe div se, i po této době jsou tyto aktivity dětmi využívány. Zcela jistě se Vám nabídne široká škála možností, ale doporučuji začít pozvolna. Postupně se učit, jak tyto aktivity využít a stejně tak učit i žáky, aby je neničili. Žácí se pak stanou i tvůrci a návrháři, kde mohou uplatnit a realizovat své nápady. Čímž rozvíjíme i tolik opěvované klíčové kompetence a vedeme je k samostatnosti a odpovědnosti. Ze strany učitele je to pochopitelně náročnější, předpokládá to zpočátku více trpělivosti a tolerance, ale vše se časem vrátí a dozory jsou pak mnohem příjemnější. Chápu i nechuť kantorů, zkoušet nové věci, neboť byrokracie stále a stále pribývá, učitelé jsou unaveni. Velmi svazujícím prvkem je i stále silnější volání po bezpečnosti, po dodržování předpisů a v neposlední řadě i obavy. Ale i přes tyto zápory, stojí to za pokus o změnu. Ivana Karásková
Díky za výborné nápady, něco málo jsme už na škole zrealizovali, ale určitě není na škodu mít něco v záloze.
Přeju hodně dalších podobných nápadů a doufám, že budou opět k dipozici pro „učitelskou“ veřejnost:-)!!!
Tomáši, dobrý den,
děkuji za inspirativní článek, za nápady, za Vaše pohledy na problematiku z různých stran.
Učím na městské sídlištní základní škole. Kdo naši školu navštíví poprvé – hotový labyrint – blok I. stupně, blok II. stupně, východní křídlo, jižní křídlo,…chodby a chodby, prostory ne vždy účelně využité.
Po přečtení Vašeho příspěvku mě ihned napadalo uplatnění pro naši budovu. Velice se mi líbí nápad zapojit do akce samotné děti – dát jim možnost vyjádřit se, přijít z vlastními nápady, podílet se na realizaci. Jak už bylo zmiňováno v předchozím příspěvku – děti si budou více vážit věcí, které mohly nějak ovlivnit. Na nás dospělých pak je, dát jim prostor a důvěru.
Ještě jedna prosba na závěr. Podle Vašeho příspěvku usuzuji, že máte s herním prostředím ve škole nemalé zkušenosti. Bylo by možné nabídnout konzultaci pro naši školu? Děkuji za odpověď.
Jako dodatek k mému příspěvku připojuji i tento opis knihy Hry mládeže, která vznikla v roce 1872. Je zajímavé sledovat z historického hlediska důležitost vývoje herního prostředí-nejenom ve školách. Tento historický dokument je o to zajímavější, protože autorem je učitel.
HRY MLÁDEŽE
Adolf Potůček
V Praze 1872
Můžeme se sice těšiti z hojného uveřejňování kněh přispívajících k vychování mládeže, litovati ale musíme, že z nich jen velmi málo určeno jest k její zábavě. Jestliže mládež, jejíž počet v naší milé vlasti tisíce tisíců obnáší, denně jen dvě hodiny hraje, obnáší to dohromady několik miliónů hodin lidského života. A národu nemá býti lhostejno, jestli tak značná část času-určeného k tělesnému i duševnímu vývinu-přichází na zmar aneb řádně se upotřebí, jestli jen neslušným, lhostejným a škodlivým zaměstnáním se promarní, aneb nevinně, přiměřeně a užitečně se vyplní.
Kéž by tato sbírka rozmanitých zábav a dítkám přiměřeného zaměstnání usnadnila dosažení žádoucího účele! Pozorujme dítky v jejich radostných chvílích, v celé bujnosti jejich věku a uchvácení jejich povahy, buďme přítomní a zúčastňujme se jejich her, pozorujme nejen postup a rozmanitost hry, alebrž i všechny nevinné podskoky, všechny jejich důmyslné lsti-jichž tak dobře a v pravý čas dovedou použiíti.. A zajisté že pak dítky lépe poznáme a lépe je budeme moci posouditi.