Stále se zvyšující potřeba zdravého životního prostředí klade nároky na kvalitu polyfunkčního působení zeleně, která může tento stav reálně zlepšovat.
Pro regeneraci těla a duše si vyhledávám místa v přírodě a prostor obklopený stromy. Jako lidstvo přírodě vděčíme za svůj vznik a jsme s ní takřka neodlučitelně spjati.
Strom je, jak se zdá, asi nejdokonalejším výtvorem přírody v oboru botaniky. V zapojeném lese si ovšem člověk sotva uvědomí onu statnost stromu. Na tu je třeba mít odstup. Tam, kde má strom dost místa, ukáže, co umí. Architektura koruny stromů je nejzajímavější.
Setkáváme se s nimi v parcích, v zámeckých zahradách, při starých cestách, na březích rybníků, lemují cesty, ať již jsou vysazeny nebo rostou jako náletové.
Vždy vypadají majestátně, starobyle, pozoruhodně. Možná jsou někdy také přehlíženy, ale staré stromy jsou kulturně historickým prvkem v krajině s vysokou vypovídající hodnotou. Mají tlustý kmen poznamenaný jejich věkem, dynamika tvorby letokruhů je zákonitá a zachycuje věrně časový úsek, v němž strom rostl. Mají pokroucené větve, z části jsou někdy suché.
Toto si také uvědomujeme a mnohé z nich jsou vyhlášeny jako chráněné a říkáme jim památné stromy. Jsou vyhlašovány za památné stromy podle zákona o ochraně přírody a krajiny a jako chráněným jim náleží péče. Je sledován jejich zdravotní stav a v případě jeho nepřízně jsou odborně ošetřeny. Jsou jednotně evidovány a měřeny (obvod kmene nejčastěji ve výšce 1,3 m nad zemí, dále pak výška stromu), zanášeny do map. Památných stromů máme v Olomouci dvě desítky. Poznáme je podle cedule se státním znakem, postavené v blízkosti stromu. Tuto ceduli někdy doprovází informační tabulka s rozměry stromu, nebo další povídání o tom, kdo a kdy strom vysadil, jak je starý, co a koho pamatuje. K mnohým z nich se váže nějaká pověst, strom je opředen touto událostí ať již pravdivou, nebo smyšlenou. A nejde ani tak o to, jak je historka pravdivá, ale prostřednictvím této historky o vztah k danému stromu.
Staré stromy jako biologické a krajinotvorné prvky mají mezi námi svoje důležité místo a neměly by ho ztrácet, ani když jednou uschnou a opadá jim kůra a stanou se z nich torza. Ani jako suchý neztrácí svoji architektonickou jedinečnost a neopakovatelnost a má mít možnost zůstat na původním místě.
Strom je jediný rostlinný organismus z vyšších rostlin, dosahující největších rozměrů a nejvyššího stáří ze všech živých organismů na zeměkouli. Unikátnost se netýká pouze jednoho druhu, ale širokého souboru stromovitých rostlin, jimiž jsou stabilita a dosahovaný věk.
Stromy zde byly dávno před námi. Ke stromu se můžeme přitisknout a obejmout ho. Stromy tu žijí s námi a je jen na nás, zda budeme žít s nimi. Strom a člověk – odvěké, vyzkoušené spojení, nejen když budeme vyhledávat stín, zelenou barvu listí a šumění větru v korunách, abychom si léčili svoje unavené duše. Stromy a lesy jsou odedávna výraznou součástí naší krajiny. Stromy a lidé patřili a patří k sobě.
Co je ve stavbě koruny zajímavého, ba přímo symbolického: touha po věčném mládí. V koruně každého stromu lze najít tři zóny: tu nejstarší, stromovou tvoří starší, silné kosterní větve, tedy jakési malé stromy. Tu druhou, mladší, tvoří ohebné a někdy až prutnaté větve a větévky. Je to jakési stádium středního věku, fáze nebo zóna „keřová“. A v té nejmladší, na samé periferii koruny, se z přezimujících pupenů objevují každé jaro znovu rašící listy, květy a měkké větévky. Je to stadium plné života, „bylinné“, v němž je každý strom každý rok zase veselým dítětem.
Konečně je tu i sám název: koruna stromu.
Jen král mezi rostlinami může mít korunu.
A tím králem je právě strom.
Stromy musí čelit různým tlakům, jsou poškozovány nejrůznějšími vlivy. Často se ale člověk choval ke stromům macešsky a ke krajině nemoudře.
Jsou ale lidé, kteří se o stromy starají, vysazují nové a mají k nim úctu. Je to krásná činnost, kterou je možné výrazně změnit tvář krajiny i charakter měst.
Centrum města Olomouce je obklopeno parky, které jsou na ploše větší jak 42 ha. Na procházku jste zváni v kterémkoliv ročním období. Nyní parky prochází různými etapami obnovy, novou výsadbou s doplněným mobiliářem. Zde možná strávíte nejeden den. Pokud park navštívíte, zkuste se porozhlídnout po stromu, který bude vám nejbližší.
„Strom je jako otevřená náruč toho, koho mám ráda. Je to ten, koho ráda vidím, kdo obejme, pohladí, v případě potřeby ochrání, dodá energii… to samé opačně… my dodáme energii jemu, obejmeme, pohladíme, ochráníme… A společně tak můžeme dobře prospívat.“ Alžběta Tomanová
Den stromů se nyní slaví 20. října nejen v České republice, ale i v Polsku a na Slovensku. Dvacátý říjen se tak stal Středoevropským Dnem stromů.
Zdroje:
Památné stromy, M. Hrušková., J. Turek.
http://starestromy.cz/?p=105
Autor: Růžena Marešová
Nejnovější komentáře