Do hlavního města Rakouska jsem se podíval poprvé v půli dubna. Na pozvání kontaktní kanceláře města Vídeň Compress nás tam jelo z Auto*Matu celkem devět. Kancelář se zabývá přenosem zkušeností mezi městy střední a východní Evropy, Prahu pochopitelně nevyjímaje. Poznáváním města, jeho dopravy a veřejného prostoru, jsme strávili tři zajímavé dny.
První den jsme měli volné odpoledne. Vydali jsme se do historického centra. Tam jsme však nebyli pouhými turisty. Například jsme se dozvěděli, že pěší zóna v samém srdci města překypující lidmi byla dříve obyčejnou ulicí s hustým provozem. Mě samotného nemile překvapilo uspořádání tramvají v centru města. Většina linek je ukončena na kraji centra, což nutí cestující přestupovat. Také zde na rozdíl od Prahy zatím zcela chybí upřednostňování tramvají na světelných křižovatkách. K večeru jsme se vydali tramvají do malebné čtvrti na svazích kopců na západní straně Vídně. Ta měla téměř vesnický charakter na rozdíl od většiny Vídně, ve které je na rozdíl od Prahy více čtvrtí postavených v devatenáctém století a méně sídlišť. Město je více nahuštěné, a tak jeho části dělí menší vzdálenosti.
Další dny nás postupně čekala čtyři pracovní setkání. Nejdříve nám na odboru plánování dopravy povídali o 
dopravní politice, strategickém plánu, systému placeného parkování, posuzování dopravních staveb či přístupu k rozpočtu. Na druhém setkání nám cyklokoordinátor mimo jiné objasnil, proč je tu průjezd cyklistů v protisměru tak častý. Namaloval nám šířkové poměry v jednosměrkách. To, co je možné v Rakousku, zatím není kvůli nepřiměřeně přísným normám možné v Česku.
Setkání se zástupcem místních zelených, kteří jsou v radě města spolu se sociálními demokraty, nám přineslo informace o slušnějším posuzování stavebních záměrů spolu s dotčenými občany. Také jsme se dozvěděli, že výstavbě podzemních garáží a nových silnic zabránil nedostatek peněz spolu s vidinou levnějších alternativ. Poslední setkání se týkalo sítě veřejných půjčoven kol. Ve Vídni se o ně výměnou za reklamní plochy starají firmy Gewista a J.C.Decaux. Otázky ze strany Auto*Matu nebyly ani na jednom ze čtyř setkání vyčerpány.
Něco navíc
V průběhu návštěvy města, a to především večer, jsme nahlédli do několika dílen místní cyklokomunity. Zhlédli jsme film o cestě brazilských zemědělců na kolech přes půlku jižní Ameriky, navštívili komunitní cyklokuchyni. Navíc jsme odjížděli vlakem zpět jen dvě hodiny před pravidelnou měsíční cyklojízdou. Setkali jsme se s lidmi z neziskovky IG Fahrrad, která pořádá také letos poprvé stejně jako Auto*Mat soutěž Do práce na kole. Vzájemné předání nápadů a zkušeností bylo namístě.
Osobně to na mě působilo tak, že Vídeň má celá léta náskok před Prahou, co se dopravní politiky týče. Kapacitní komunikace se již spíše nestaví. Na kole jezdí o poznání více lidí, a to především studentů, v ulicích mají o něco lepší podmínky než v Praze. Stále je však co zlepšovat. Co se MHD týče, tempo výstavby metra je přibližně dvakrát rychlejší než v Praze (16 nových stanic za posledních 8 let). Zklamal mě ale přístup k tramvajím. Ještě výraznější než u nás je zde praxe postavit metro někam, kde by tramvaje po jistých vylepšeních sloužily lépe a za mnohem nižší cenu než metro samotné. Je smutné sledovat, jak se cesty dlouhé 5-6 kilometrů po širším centru města často neobejdou bez 2 přestupů z tramvaje na metro a zase znovu na jinou linku tramvaje.
Jsem rád, že jsem se do Vídně podíval. Předpokládám, že se tam mnohokrát vydám znovu. Inspirovat se dobrými nápady i se dozvědět, jakých chyb se vyvarovat.
Nejnovější komentáře