Mladší školní věk

Podle Langmeiera a Krejčířové (1998) označujeme jako mladší školní věk období od 6-7 let, kdy dítě vstupuje do školy, do 11-12 let, kdy začínají prvé známky pohlavního dospívání i s průvodními psychickými projevy. Někdy hovoříme prostě jen o školním věku, ale povinná školní docházka trvá i v období puberty, které pak bývá nazýváno také jako starší školní věk. Vágnerová (2000) rozděluje školní věk na tři dílčí fáze: raný školní věk (trvá od nástupu do školy, tj. asi od 6-7 let  do 8-9 let), střední školní věk (od 8-9 let do 11-12 let) a starší školní věk (od 11-12 let přibližně do 15 let).

Tělesný a pohybový vývoj

        Dítě vyroste průměrně asi o 4 – 6 cm ročně a jeho průměrný přírůstek hmotnosti je 1,5 – 2 kg ročně. Růst těla je teda i nadále urychlený ( zpomaluje se až kolem 8. roku). Prodlužují se především končetiny, hlava tvoří asi jen šestinu délky těla a čelo již není tolik dominantní jako v předcházejících obdobích. Kostra dítěte celkově zrychleně roste a osifikuje se. V 8. roce života tvoří 27 procent celkové váhy těla svalstvo. Dítě má okrouhlý tvar hrudního koše ( dospělí člověk má oválný tvar ).  Kvůli stavbě hrudního koše děti často dýchají povrchně s rychle. Velmi charakteristický je v tom to období bezzubý úsměv. Ke konci tohoto období jsou patrné znaky pohlavní diferenciace. Se zpomalením růstu a se zvyšováním hmotnosti souvisí zvyšování odolnosti organismu ale také i hromadění tělesné energie.  

Z hlediska tréninku:

        Představuje plodné období pro rozvoj koordinačních schopností, dobré jsou předpoklady pro pohyblivost a rychlostní schopnosti. Nejsou vhodné podmínky pro soustředěnější vytrvalostní a silový vývoj. Děti jsou snadno ovladatelné, čehož lze využít k osvojování norem chování ve sportu (Dovalil, 2002).

Kognitivní vývoj

        Dítě chápe vztahy mezi různými ději, ovšem jen pokud si je může názorně představit na základě své vlastní činnosti. Počátkem školního věku (kolem 7 let podle Piageta) je dítě schopno skutečných logických operací, pravých úsudků odpovídajících zákonům logiky bez dřívější závislosti na viděné podobě. Stále se ovšem i toto logické usuzování týká jen konkrétních věcí a jevů, které si lze názorně představit. Teprve na počátku dospívání (kolem 11 let) je dítě schopno vyvozovat soudy zcela formálně, i když si nemůže obsah konkrétně představit. V této fázi jde o stádium konkrétních operací: dítě je schopno různých transformací v mysli současně – může chápat identitu, zvratnost, vzájemné spojení různých myšlenkových procesů do jedné sekvence (současné posouzení výšky a šířky skleničky). Jde tedy o kvalitativně nový způsob usuzování. Lépe již chápe příčinné vztahy a nevykládá je čistě na základě svého antropomorfického postoje jako dítě předškolní (tomu stačí vysvětlení, že žárovka svítí, protože jsem otočil vypínačem). Školák se již nespokojuje s jednoduchými soudy (když je zima, tak sněží), ale žádá si podrobnější vysvětlení.

Sociální vývoj

        Vstupem do školy se dítěti rozšiřuje sociální pole, významnými osobami už nejsou jen rodiče, ale také učitelé a spolužáci. Děti v mladším školním věku uznávají (většinou) autoritu rodičů, učitelů.

        Rozvíjejí se širší sociální vztahy, přátelství s vrstevníky je ale založeno většinou na společných životních podmínkách (např. když kamarád přejde na jinou školu, vztah skončí). Od 9-10 let se dítě začíná zajímat o to, jak je hodnotí vrstevníci, záleží mu na tom.

Dítě začíná lépe kontrolovat své chování, učí se jednat podle určitých jednoduchých a konkrétních pravidel i v nepřítomnosti dospělé autority (nutná je ale ještě kontrola), osvojuje si morální normy.

        Ke hře jako základní činnosti předškoláka u školního dítěte přistupuje práce (školní práce včetně úkolů a pomoc doma) – dítě nabývá stále větší schopnosti vykonávat i delší dobu činnosti, které nemusí být samy o sobě příjemné a nevyplývají z okamžitých vnitřních potřeb dítěte.

Emoční vývoj

Vstup do školy  je pro dítě velkou změnou. Musí se začlenit do třídy, seznámit se novými spolužáky. Jsou na něj kladeny nároky jak ve škole, tak i doma. Zpočátku jsou z toho děti zmatené a unavené, ale postupem času se nové situaci přizpůsobí a vyrovnají se s ní.

Dochází k proměně v oblasti imaginativně-emotivních funkcí. Děti postupně zvládají impulzivitu svých emocí, osvojují si postoje, tlumí se spontaneita, expresivita a částečně i tvořivost.

           Podle Langmeiera, Krejčířové (2006) je na začátku školní docházky pro dítě určujícím modelem hodnocení učitel, v dalších letech stále více roste vliv dětské skupiny. Ta také zprostředkuje sociální normy a hodnoty, které nemusí nutně souhlasit s normami a hodnotami dospělých.

Významnými osobami, podle nichž se dítě učí modelovat vlastní způsoby chování, nejsou už pouze rodiče, ale přistupují k nim učitelé a spolužáci. Zvláště skupiny dětí ve třídě i mimo ni přispívají k rozvoji socializačního procesu.

Rozvíjí se osvojování sociálních rolí (očekávaných vzorců chování). Dítě si zvnitřňuje novou roli žáka, poznává roli učitele. Učí se novým způsobům chování v roli spolužáka, od něhož se očekává solidarita a pomoc v případě potřeby.

„Hry dětí nejsou žádné hry a dlužno je posuzovat jako nejvážnější dětské konání.“  Michel de Montaigne 

Hra, učení a práce jsou tři základní lidské činnosti. Jsou součástí kultury lidské společnosti a provázejí člověka od narození po celý jeho život. Období školního věku je provázeno hrou stejně jako učením. Můžeme říci, že učení je ve školním věku činností dominantní. Hra je především významným činitelem  duševní hygieny.

Co je to Hra?

Nejčastěji je hra charakterizována jako činnost (fyzická či psychická), která je vykonávána jenom proto, že je dítěti příjemná, přináší mu uspokojení.  „Každé zdravé dítě si hraje a hra je k jeho psychickému vývoji naprosto nezbytná. Hra je úzce spjata s biologickými potřebami člověka. „Člověk si hraje, protože ho to baví, ale pracuje, protože musí, i když je například unaven. Jejím základem je vrozený orientačně pátrací reflex, touha po aktivní činnosti a schopnost nápodoby.

Hru lze chápat také jako zábavu a uvolnění. Přináší člověku stav citové libosti, vzrušení, příjemné pocity doprovázené smíchem, radostí. Při neúspěchu však člověk může pociťovat i zlobu, vztek, agresi.

Hra může být i zvláštní formou poznávání světa, neboť vede k získávání zkušeností. V předškolním věku se tak stává hlavní formou učení. Hra by však neměla chybět ani ve škole. Především v nižších ročnících by měla patřit mezi základní metody výuky.

Má nezastupitelný význam při rozvoji osobnosti dítěte, působí všestranně a aktivně na rozvoj tělesné, duševní, mravní i estetické stránky osobnosti. Při hře děti získávají nové zkušenosti, rozvíjejí své dovednosti, upevňují návyky. Prostřednictvím hry se učí  reagovat a komunikovat se svým okolím, vytvářejí se vztahy k nejbližšímu okolí, dítě se učí základním životním rolím, začleňuje se do společnosti. „Protože se ve hře rozvíjejí všechny stránky dětské osobnosti, stává se významným prostředkem pedagogickým.“ (Mišurcová, 1998, s. 31)

Pohled PRVŇÁKA až PÁŤÁKA  na zábavu a volný čas

        Pro naši seminární práci jsme hodně čerpali z knihy Psychický vývoj dítěte od 1. do 5. třídy napsaná pražskou skupinou školní etnografie v roce 2005. Tato kniha se zabývá studií, výzkumem dětí navštěvujících první stupeň základních škol v Praze (Praha 8, Praha1). Odborníci docházeli do škol minimálně jednou za týden a formou testů, testování, otázek, dotazníků se zaměřovali na věci, které právě v poslední řadě zpracovali. Jednalo se například, jak se rozvíjí takový pravopis od první do páté třídy, jak děti vnímají módu od první do páté třídy, jaké jsou jejich aktivity od první do páté třídy. Po nastudování knihy bylo zřejmé, že škola, řízené aktivity, jsou pro děti velkým přínosem a že je důležité se zaměřit v každém věkovém období  na potřeby a vnímaní dítěte. Nás studenty Rekreologie zajímaly právě kapitoly nazvané Pohled (prvňáka až páťáka) na zábavu a volný čas.

PRVŇÁK

        Hudební vkus je zde silně formován rodičovskou nabídkou. V první třídě děti poslouchají pop pro děti, tedy produkci více či méně vkusných písní skládaných přímo pro děti předškolního a mladšího školního věku, patří sem písně P. Skoumala, Uhlíře a Svěráka  přes včelku Máju až po Maxim Turbulenc. Dále se jim líbí útržky z toho, co se líbí rodičům nebo starším sourozencům a také sledují hitparádové a televizní hudební pořady. V televizi sledují to , co jim dovolí rodiče. Některé děti už začínají navštěvovat sportovní kroužky a obdivují sportovce. Pokud jde o možné koníčky ve vědě a technice, převládá pouze ještě dosti neartikulovaná fascinace fantastickými zbraněmi a technologiemi hrdinů. Jiné děti jsou fascinovány zvířaty, zejména psy koňmi. Témata her jsou nepřeberná, často jsou některé hry zkombinovány pravidly. V tomto věku je zcela běžné, že si děti nosí do školy svoje hračky (Doubek, 2005).

DRUHÁK

        Poměr k hudbě je zde stejný jako v první třidě, jen se mění konkrétní jména podle vývoje na trhu hudby pro děti. Stále platí rodičovský či sourozenecký vzor. Co se týče televizních programů, děti sledují se zájmem seriály např. Arabela dobrodružné filmy a spoustu dalšího. Stejně jako v první třidě se začínají navštěvovat kroužky, ale „koníčkářství“, kdy by někdo pěstoval svůj zájem, případně podpořený nějakým kroužkem, tu ještě není. Vztah ke sportu je opět podobný jako v první třidě. Hry se hrají obdobné jako v první třidě, jen toho děti už vědí ze školy více a lépe se navzájem znají, jsou šikovnější, lépe se začínají učit pravidla, lépe vybarví své fantazie. Stále je ještě běžné nosit si do školy hračky. Velmi oblíbenou zábavou je vyprávění vtipů (Doubek, 2005).

TŘEŤÁK

        Ve třetí třídě je výslovněji artikulována orientace v popmusic a jejich hvězdám- zejména u dívek. Ovšem pop pro děti a nápodoby rodičovské hudby stále přetrvávají (Maxim Turbulenc, Uhlíř a Svěrák, Nohavica). Čtení knih a časopisů souvisí značně s dosud zvládnutými čtenářskými schopnostmi. Pokud se čte, tak mají děti v tomto období nejraději dětské knížky (Medvídek Pú), časopisy (Čtyřlístek) u dívek se začíná objevovat zájem o časopis Bravo a další různé časopisy dle nabídky. U televize všichni holdují seriálům (Arabela), komiksům (Simpsonovi), dětským i dospělým akčně-dobrodružným filmům (Rocky) a dívky i ženským romantickým filmům (Pretty Woman). Některé dívky už znají jména herců a vedou debaty kdo se jim líbí a kdo ne. Na docházku do kroužků či sportovních oddílů se nic nemění, mění se ovšem nabídka. Některé kroužky už nejsou znovu otevřeny nebo přestane daná aktivita dítě bavit,  proto si dítě musí hledat nový a s tím souvisí střídaní zájmů u dětí. Vztah ke zvířatům je stejný jako v první třidě. Pokud se jedná o herní tendence, někteří kluci volí stále výhradněji nějaké „hry s góly“ oproti „hrám na kosmonauty“. Přitom je ještě stále běžné, že si některé děti nosí do školy hračky. Ve třetí třídě jako by se otevřel hlavní prostor pro marketingové stratégy firem hračkářského průmyslu. Děti jsou zde velice otevřené a zároveň intelektuálně dosti vybavené, aby polykaly všechny jejich triky i s navijáky – tento ročník je otevřeným prostorem pro módní hry, hrají je dívky i chlapci a to velmi vášnivě (například „pogy“, pokémoni) a další (Doubek, 2005).

ČTVRŤÁK

        Ve čtvrté třídě se u dívek a části kluků již vyhraňuje „generační“ záliba v popu pro teenagery, tj. popu, který je vnímán a komunikován vrstevnickými kanály a nepochází primárně z rodičovské nabídky „výchovné hudby“. Přitom jsou zde patrné rozdíly mezi dívkami a chlapci, tak mezi chlapci samotnými. O se týká televize kromě dětských pořadů, které ještě děti rády sledují se tu setkávají, často u dívek dva různé světy žánrů. Seriály pro dospívající jako byl třeba Melrose Place tu stojí proti Skákajícím medvídkům. U knih a časopisů se projevuje osobní zaměření, které děti u sebe začínají objevovat. Čtou jen ti, kterým to jde a jsou k tomu z domova vedeni. Mezi kluky jsou to zejména kluci-vynálezci, kteří čtou knihy o pro ně zajímavých předmětech (o biologii, geologii, různé encyklopedie). Dívky čtou více a u „normálních“ dominují pohádky, dětská literatura a fantazie, u „dam“ jsou to dívčí romány. Ve čtvrté třídě vidíme první koníčkaření hodné tohoto jména. Mezi kluky se objevují první vynálezci, chovatelé, sběratelé a sportovci. Dívky vedou mnohem větší bohatší kroužkový život než kluci. Spousta dětí také navštěvuje kroužek jen proto, že jim to rodiče přikazují. V tom to období je u kluků, kteří jsou sportovního zaměření časté hry s góly. Dívky se často u her oddávají snění, hraní si s představami, společnému kreslení. Stále se do školy nosí hračky- ovšem již méně a jen některé(lego, maskoti či věci na směňování). Vyprávění vtipů je nesmírně oblíbenou přestávkovou hrou, kvůli které se leccos zastaví a změní. Módní hrou, která byla široce hrána mezi takřka všemi chlapci a dívkami, bylo tamagochi (Doubek, 2005).

PÁŤÁK

        V páté třídě pokračuje již dvouletý trend opouštění popu pro děti v rámci celé skupiny a částečný příklon k popu pro teenagery. Pozitivně vnímají hudbu filmovou (ke které se později připojí hudba počítačová). Děti se dívají na tytéž typy pořadů jako ova čtvrté třídě, rozdíl je jen v konkrétní programové nabídce televizí. Dochází přitom k ústupu vyloženě dětských a zvířecích pořadů. Knihy čtou jen ti, kterým to jde a mají k tomu kulturně sociální motivaci. Mezi kluky jsou to opět „vynálezci“, kteří čtou knihy o předmětech je zajímajících a dívky, kde u nekonkurujících dominují pohádky, dětská literatura a fantazie a u konkurujících dívčí romány. Ohledně koníčků a zájmů je zřejmé propuknutí nové široce oblíbené debaty mezi kluky o počítačích. Ti, kteří mezi vynálezecké sklony ve čtvrté třídě, v nich jsou hlouběji a jejich zájem je podrobnější. Naopak se domníváme, že u kluků v tomto věku poněkud upadá potřeba či energie k péči o zvířata. Kluci „vynálezci“ nejsou ideovými sportovci, ale to neznamená, že by nesportovali vůbec a zároveň u kluků „sportovců“ neplatí, že i přesto, že mají kladný vztah ke sportu, jsou vždy vrcholoví ambiciózní sportovci. Mezi dívkami se stále drží péče o zvířata a docházení do individuálních kroužků. Děti si nosí do školy opět různé věci na směňování a věci, které jsou právě in (Doubek, 2005).

Dotazníkový výzkum

        Při tvorbě naší seminární práce jsme přemýšleli, čím ji obohatit, poté nás napadlo udělat takový malý výzkum týkající se pohybové aktivity dětí na prvním stupni základní školy. Výzkum jsme prováděli na jedné nejmenované škole v Olomouci a ve sportovním kroužku v DDM. Naše otázky byly zprostředkované pomocí dotazníku,  který obsahoval 10 otázek. V dotazníku měly děti u každé otázky možnosti na výběr a kroužkovat měly jen jednu možnost. Pouze do  deváté otázky děti vpisovaly a desátou otázku měly ztvárnit výtvarně. Otázky byly zaměřené obecně na pohybový režim a trávení volného času. Dále nás zajímalo, jestli tráví děti čas s rodiči, popřípadě se sourozenci. Pro nás byla významná otázka,  jestli jsou děti nuceny v tělesné výchově cvičit, i když se necítí dobře. Vyhodnocení jsme zaznamenali do grafů.

Vyhodnocení:

Poměr chlapců a dívek

1. Návštěva kroužku ( sportovní, výtvarný, hudební )

2. Ve svém volném čase by si nejraději dělal/a:

3. Rodiče (sourozenci) si semnou hrají a tráví čas: 4. Nutí tě ve škole cvičit, když se necítíš dobře: 5. V tělesné výchově by jsi nejraději:

Poslední otázka spočívala v tom, aby děti nakreslili hřiště na kterém by si by rádi hráli. Pro inspiraci přikládáme pár podařených výtvorů.

Dívka 10 letChlapec 11 let

Dívka 11 let

Chlapec 10 let

Dívka 10 let

Dotazník pro věkovou kategorii 6-11 let

Věk:                                         Pohlaví:

1.      Navštěvuješ nějaký kroužek? (sportovní, výtvarný, hudební…)

a) ANO               b)NE

2.   Jaký kroužek navštěvuješ?

a) Sportovní     b) Výtvarný     c) Dramatický     d) Hudební     e) Jiný ( napiš jaký )     f)Žádný

3. Pokud navštěvuješ nějaký z kroužků, kolikrát týdně?

a) 1x      b) 2x       c)3x a více       d) nenavštěvuji           

4. Ve svém volném čase by si nejraději dělal/a :

a) hrát hry na počítači         b) Být s kamarády venku        c) Trávit čas s rodiči    d) Chodit do kroužku

e) Jiná možnost (napiš jaká )

5. Rodiče(sourozenci) si semnou hrají a tráví čas:

a) Velmi často        b) Často        c) málo      d) Vůbec

6. O víkendu jsem nejčastěji:

a) na výletě       b) doma     c) v obchodě     d) u příbuzných    e) s kroužkem (sportovní,výtvarný,hudební…)

7.      Nutí tě ve škole cvičit když se necítíš dobře?

 a) ANO        b)NE

8.      V tělesné výchově by jsi nejraději:

 a) Hrál/a hry s míčem     b) Běhal/a          c) cvičil/a gymnastiku        e) seděl/a na lavičce a necvičil/a

 9.      Čím by si chtěl/a být až budeš dospělý/á ? napiš:

 10. Jak by mělo vypadat hřiště, na kterém by sis rád hrál/a ? Nakresli:

Referenční seznam:

 Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie: Dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál.

Warner, P. (2004). Jak lépe využít čas strávený s dětmi. Praha: Portál.

Pražská skupina školní etnografie. (2005). Psychický vývoj dítěte od 1. do 5. třídy. Praha: Karolinum

Štolfová, M. (1998). Školní zralost. Pro rodiče. + Retrieved 30. 3. 2011 form World Wide Web: http://trishamad.blog.cz/0802/skolni-zralost

Autoři: Kateřina Zubalová, Filip Wurzel, Jiří Hronek