Animoterapie u dětí mladšího školního věku s dětskou mozkovou obrnou

Úvod

„Člověk s postižením má stejné potřeby jako zdravý člověk. První z nich je být uznáván a milován takový, jaký je.“                     Michele Pascale Duriezová 

 Pod pojmem volný čas si můžeme představit příjemné činnosti, které nám přispívají k regeneraci, obnově naší fyzické i psychické stránky. Žáci s dětskou mozkovou obrnou však tráví a prožívají volnočasové aktivity kvůli svému postižení odlišně než jejich vrstevníci bez tohoto handicapu. Tito žáci většinou bývají omezeni po všech stránkách. Nejsou omezeni jen v pohybu, ale také někdy i zrakově, sluchově a mentálně.

Pro tyhle jedince s DMO, žáky mladšího školního věku (děti ve věku od 6 -12 let) je vhodné volit, doporučit takové aktivity, které odpovídají jejich věku a jejich stupni postižení. Je vhodné se věnovat činnostem, které je budou také samozřejmě bavit, a s chutí se budou této činnosti dobrovolně věnovat. Volnočasové aktivity by měly přispět k uspokojení, které rozvíjí dítě s DMO.

 ,,Skloubením předem připravených aktivit a více méně spontánních příležitostí lze vytvořit vhodné prostředí pro účinné vzájemné poznávání, které v mladých dětech podnítí rozvoj smyslu pro kamarádství, soucítění, součinnost a přívětivost‘‘ (Smith 1994,).

Než se začneme těmto aktivitám věnovat, pojďme si nejprve říct, co to vlastně zdravotní postižení DMO je.

Dětská mozková obrna (DMO) patří mezi závažná centrální postižení. DMO je charakterizována jako raně vzniklé poškození mozku, projevující se převážně v poruchách hybnosti a vývoje hybnosti.

K poškození dochází v době před porodem, během porodu nebo krátce po něm (Lesný In Lesný, Špitz, 1989). „DMO je neprogresivním, leč ve svých projevech nikoli neměnným postižením vyvíjejícího se mozku“ (Kraus, 2005). Neprogresivní znamená, že nedochází k dalšímu narůstání poškození a naopak v dalším vývoji dojde k jeho ohraničení a hojení. Naneštěstí se hojení týká jen podpůrné tkáně (gliových buněk), zatímco funkční mozková tkáň (gangliové buňky) schopnosti množit se po narození nemá, takže úplné zhojení mozku není možné (Lehovský, 1989).

Jako doporučení volnočasových aktivit pro děti mladšího školního věku se zdravotním postižením DMO jsme si zvolili Animoterapii.

Animoterapie je terapie prostřednictvím zvířat. Jako nejčastěji jsou užíváni prostřednictvím terapie psi a koně. Animoterapie patří k psychoterapeutickým metodám, které jsou stále více uplatňovány při výchově a vzdělávání žáků s dětskou mozkovou obrnou (DMO). Animoterapie má výborné využití pro tohle postižení. A jak se vlastně animoterapie dělí? Dělí se samozřejmě podle typu zvířete.

• Canisterapie – využití psa v rámci animoterapie
• Felinotrerapie – využití kočky v rámci animoterapie
• Hiporehabilitace – využití koně v rámci animoterapie
• Delfinoterapie – využití delfína v rámci animoterapie
• Lamaterapie – využití lamy v rámci animoterapie
• Insektoterapie – využití hmyzu v rámci animoterapie
• Ornitoterapie – využití ptactva v rámci animoterapie

Canisterapie

„Není snad zvířete, které bychom znali lépe než psa, které bychom více milovali a kterému bychom více důvěřovali… Léčebné účinky života se psem nejsou objevem moderní psychologie, lidé je znají již tisíce let.“

Tento citát použila  MUDr. Lenka Galajdová ve své knize „Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie“, ve které také uvádí velmi zajímavé poznatky právě o historii tohoto vztahu.

Účinky canisterapie na DMO napomáhá k rychlejšímu uzdravení a rehabilitaci, k všestrannému tělesnému rozvoji a aktivizaci. Pes může usnadnit nácvik a fixaci správných pohybových vzorů a napomáhat k odbourávání patologie. U spastických forem DMO rychlejší uvolnění spasmů, u hypotonických forem posílení svalového tonusu. U epileptických klientů – pes může varovat před blížícím se záchvatem. U dětí s LMD – pes pozitivně ovlivňuje psychomotorický vývoj, zmírňuje neklid, motivuje k delšímu soustředění a vytrvalosti.

Hipoterapie

   Hipoterapie je rehabilitační metoda, která využívá pohybu koně a jeho přenosu  

na člověka, spolu s psychologickým působením jízdy na koni. Léčebné pedagogicko-  psychologické ježdění je metoda léčby psychosociální oblasti. Uplatňuje se především

psychologická a pedagogická metodika (Nerandžič, 2006).

   Hiporehabilitace je pojem, který zastřešuje aktivity spojené s rehabilitací člověka

pomocí koně v nejširším slova smyslu. Zahrnuje formy ježdění na koni jako součásti

komplexní rehabilitace. Jsou to hipoterapie, léčebné pedagogicko – psychologické

ježdění  a parajezdectví.

   Hipoterapie je rehabilitační metoda, která využívá pohybu koně a jeho přenosu na člověka, spolu s psychologickým působením jízdy na koni. Léčebné pedagogicko – psychologické ježdění je metoda léčby psychosociální oblasti. Uplatňuje se především psychologická a pedagogická metodika (Nerandžič, 2006).

Referenční seznam:

Kraus, J. a kolektiv. (2005). Dětská mozková obrna. Praha: Grada Publishing a.s.

Lehovský, M. a kolektiv. (1989). : Pečujeme o nervově nemocné dítě. Praha : Avicenum.

Lesný, I. & Špitz, J. (1989).  Neurologie a psychiatrie pro speciální pedagogy. Praha : Státní pedagogické nakladatelství.

Nerandžič, Z. (2006). Animoterapie aneb Jak nás zvířata léčí. Praha: Albatros

Smith, Charles A. (1994).  Třída plná pohody. Praha: Portál

http://is.muni.cz/th/166583/pedf_b/Bakalarka.txt

http://home.tiscali.cz/matyabara1/soubory/zaverecna_prace.pdf

http://www.patrikprochazka.cz/o_dmo.htm

is.muni.cz/th/166867/pedf_b/Bakalarska_prace_-_IS.doc

Autoři: Petra Čuříková, Monika Valová, Matěj Kotek