Je jednou ze složek léčebných prostředků rehabilitace, přesněji se řadí do animoterapie (zooterapie). Název pochází z latinského canis = pes, terapie = léčba. Termín canisterapie znamená kontakt psa a člověka, který má na lidi léčebný účinek. Už pouhé navázání vztahu s pejskem vyvolá u člověka dobrou náladu a vytvoří úsměv na tváři. Není pochyb o tom, že pouhý úsměv léčí. Canisterapie není pouze o radosti, kterou psy lidem přináší. Tato metoda má blahodárný psychosociální a rehabilitační vliv na specifické osoby, pomocí vedeného a vycvičeného psa nebo feny. Canisterapii mohou dělat různé druhy plemen, které prošli odborným výcvikem. Tato forma rehabilitace může mít charakter individuální nebo kolektivní.
Většina sdružení, která dělají canisterapii vlastní psy větší velikosti a ta většinou dětem nevadí a když vadí, snadno ji překonávají. Pes se stává jejich dobrým kamarádem, který tím, že jejich lásku oplácí svou, uspokojuje jejich citové potřeby, pomáhá rozvíjet sociální vztahy, adaptivní a sociální chování, tj. ovlivňuje oblast sociálně emoční. Při poznávání nepoznaných situací ve společnosti zvířete se postupně odbourává neopodstatněný strach a dítě v přítomnosti psa jakoby zapomene na své vlastní potíže. Soustředí se jen a jen na psa. Některé děti těžko navazují oční kontakt a vnímají hlavně hmatem. Na psovi mohou poznávat části těla lehce. Pes má příjemnou srst a hřeje. Má drápky, které jsou ostré, čenich, který je studený a vlhký a že pes dýchá. Hlazením a mazlením se s pejskem dítě tímto způsobem uspokojují své citové potřeby něžnosti. Pomocí psa ovlivňujeme oblast kognitivní (poznávací), která zpracovává informace přijímané smysly. Při použití malého psa u dětí ochranitelské a pečovatelské pudy a naopak při použití velkého psa se dítě cítí v bezpečí. Například při skupinové terapii dítě ve “svém“ psovi vidí spojence a pomáhá mu tak zvládat komunikaci a chování ve skupině.
U dětí pomocí pejska rozvíjíme také oblast tělesnou, tzn. jemnou (práce rukou) a hrubou (pohyb celého těla) motoriku. Pro zlepšení jemné motoriky pes přináší házené míčky a je za to následně odměňován pamlskem. Pokud pes není vášnivý aportér, využíváme péče o psa, děti ho mohou česat, krmit, připnout mu vodítko, obojek apod. Pro rozvoj hrubé motoriky působí pes hlavně jako motivační prvek, děti za ním lezou po čtyřech, společně cvičí, překonávají různé překážky, schovávají mu různé předměty, včetně pamlsků. Ty děti, které mu mohou vodítko připnout sami, ho vedou a to zároveň zvyšuje jejich sebevědomí.
Pes motivuje děti i v oblasti řečové, některé se snaží opakovat jednoduchá slova, oslovovat psa jménem. Děti, které nemluví, dávají najevo radost z přítomnosti psa broukáním nebo úsměvem. Pro děti s více vadami je vhodné polohování se psy. Dítě si na ně může lehnout, položit nohy či ruce, vnímat jeho dech a teplo, čímž dochází k prohřívání a postupnému uvolňování spastických svalů končetin před následnou rehabilitací. Specifický přístup vyžadují děti postižení autismem, kterým se snažíme pomocí psa překonávat jejich citové a sociální bariéry. Obecně lze říci, že děti reagují na psy většinou pozitivně, pokud ne hned, často se jejich vztah rychle upravuje. Na canisterapeutické návštěvy se těší a pravidelná setkání jim zpříjemňují život.
Terapií kde zvířata pomáhají postiženým dětem, je několik. My jsme Vám lehce nastínili, jak mohou psy pomáhat lidem. Cílem léčby je zvýšení kvality života jedince a rozvíjení vztahů ke zvířatům.
Autor: Denisa Růžičková, Michaela Švecová
Použité zdroje:
Dráždilová, K. (2007). Využití canisterapie ve speciálně pedagogické péči u dětí s autistickými rysy. Brno: Masarykova univerzita v Brně.
Lutonská, Z. (2008). Canisterapie ve speciálně pedagogické péči a její účinky na jedince s kombinovaným postižením. Brno: Masarykova univerzita v Brně.
Skulová, H. (2009). Canisterapie z pohledu zdravotnických pracovníků. Brno: Masarykova univerzita v Brně.
Nejnovější komentáře