Obezita se poslední dobou stává významným světovým zdravotnickým problémem, obzvláště v rozvojových zemích. Jsou s ní spojeny onemocnění diabetes, kardiovaskulárního systému, mrtvice, rakoviny a mnoha dalších. Zatímco příčiny této epidemie jsou v zásadách o výdeji a příjmu energie jednoduché, ve skutečnosti je problém mnohem složitější co se genetiky, životního stylu a environmentálních faktorů týče. Proto jsou nezbytné různé politické opatření a prevence proti obezitě, což zahrnuje i vytváření nových pohybových a sportovních možností obzvláště pro tyto lidi. Mnoho občanů by určitě uvítalo mít možnost pohybových aktivit i na pracovišti, jako je tomu například v USA.
Z odhadů Světové zdravotnické organizace vyplývá, že k roku 2015 bude mít 2,3 milionů dospělých lidí nadváhu a více než 700 milionů obezitu. Podle WHO 44% diabetiků, 23% lidí s ischemickou chorobou srdeční a až 41% některých druhů rakoviny jsou způsobeny nadváhou a obezitou. Dále odhaduje zvyšující se výskyt chronických onemocnění spojených s obezitou a praví, že pokud nebudou dodržována vhodná preventivní opatření, dojde do roku 2015 až k 20 milionům úmrtí spojených právě s touto nemocí.
Do dnešní doby byl proveden nejeden výzkum mezi obézními lidmi a lidmi stejně starými, vysokými, avšak ne obézními. Výzkumy mimo jiné zjistily, že lidé s obezitou mají mnohem vyšší hodnoty výskytu hypertenze, hypercholesterolémie a vyšší využití kardiovaskulárních léků.
Obezita je také způsobena zvyšujícím se pokrokem v technologii, který zároveň vede k více sedavým zaměstnáním. Málokdo v sedavém zaměstnání vyhledává pohyb alespoň úměrný k době sezení a s tím je úzce spojeno také duševní zdraví. Stejně jsou na tom však i lidé, kteří mají v zaměstnání pohyb, ale po práci vyhledávají sedavé činnosti spojené s technologiemi, jako je zejména počítač či televize, se kterými jsou taktéž spojována různá duševní onemocnění.
Pokud se obézní člověk rozhodne věnovat sportu a zredukovat svou hmotnost, měl by na to jít opatrně, přinejlepším s osobním trenérem, který mu vypracuje ideální tréninkový plán. Plán by měl vyhovovat především klientovi, neměl by ho přetěžovat a měl by zahrnovat především zvýšení flexibility a síly. S pohybovou aktivitou tělo produkuje endorfiny, které by měl obézní klient upřednostňovat před endorfiny získané z přejídání.
Trénink obézního klienta by se měl uskutečnit 3-4 krát týdně a měl by být doplňován volnočasovými aktivitami. Každý trénink by měl trvat alespoň jednu hodinu, zátěž se pohybuje okolo 50-60% maxima. Prvních 10-20 minut se klient věnuje zahřátí těla, přinejlepším aktivitou, která zapojuje co nejvíce svalových částí. Dále by měl navazovat strečink, aby klient zvýšil flexibilitu. Po strečinku následuje samostatný trénink trvající 30-45 minut a po tréninku vychladnutí těla opět s aktivitou zapojující co nejvíce svalových částí.
Autoři: Kamila Benadová, Ilona Pořízková, Ivana Povrazníková
12 komentářů
Přeskočit k formuláři pro komentář
Článek je velice pěkný!
Musim souhlasit, že většina lidí si zvykla na komfort (a nebo jsou jen zvyklí z práce nevstávat ze židle), kde i k nakupování potravin v hypermarketu používájí pojízdná sedátka, aby nemuseli vstávat a měli pohodlí i při nákupu (zejména v USA).
Má první otázka by zněla proč se to děje? Je to buď lenost či jsou lidé natolik pracovně vytížení, že nemají čas na žádnou pohybovou aktivitu? Nebo by to mohla být jejich finanční situace, když už se rozhodnout pro sebe něco dělat s profesionálem?
Má druhá otázka by byla, jaká by byla nejideálnější forma motivace pro hubnutí? (Krásné tělo, udělat radost partnerovi/partnerce, cítit se lépe uvnitř nebo něco jiného?)
Souhlasím s článkem, jelikož s obezitou je to u nás i ve světě čím dál horší a většina lidí se s tím ani nesnaží bojovat. Podle mého názoru je největším problémem lenost. Lidé, především v USA, si sami už téměř vůbec nevaří a místo plnohodnotných jídel obsahujících zeleninu či luštěniny, si dávají tučná jídla ve fast foodech. Dobrým příkladem špatného vlivu pokrmů z fast foodů je film “Super Size Me“, který dokazuje, jak špatný vliv mají tato jídla na lidské tělo.
Zajímavý článek o problému obezity u dospělých.
Myslím že problém je v minimální motivaci a přílišné náročnosti na udržování ideální váhy a samozřejmě pohodlnost. Je hezké když se řekne “ 3-4 týdně přibližně 60-80 minut“, ovšem k tomu je nutno připočíst další hodinu dopravy do fitka, lesoparku, apod.. A když pak po 2,5 hodinách aktivity přijde člověk domů a má si 40 minut vařit , dělat úkoly s dětmi a další běžné činnosti tak ho to neosloví. A proto je nutné stavět na dobrém základu z mladších let a dětství, kdy si člověk může vypěstovat zdravé zásady a jen se držet v normě. Později už nebude chuť nic spravovat. Zhubnout v pracovním a rodinném procesu po 30 letech je již velmi náročné.
To, že je obezita celosvětový problém je známo již dlouho. Problémem je, že lidé dnes žijí v uspěchané době a jejich práce se proměnila od „honění mamutů po lese“ na „sezení u počítače“. Myslím, že najmutí osobního trenéra není to správné řešení. Člověk by si měl především uvědomit svůj problém a podle něho se také zachovat a ne pouze tupě provádět příkazy a cvičení, které mi někdo naordinuje. Hlavní je nalezení toho správného životního stylu a podle něj se také odvíjí i ten zbytek. Podle statistik ve článku si ale lidé, jak se zdá, ten správný životní styl vybrat neumí. Na závěr bych chtěl říct, že vše se dá změnit, musí člověk pouze chtít a věnovat tomu čas.
Článek se zabývá vážným problémem a to je obezita dospělých. Hned na začátku mi ale nesedí fakt, že se týká především rozvojových zemí. Já si pod pojmem rozvojová země představím hladovějící stát kdesi uprostřed Afriky, kde panuje chudoba a nízký konzum.
Chválím však za uvedené informace ze zdrojů WHO a určitě souhlasím s původem této civilizační choroby. Osobní trenér se mi jako ideální řešení nezdá už jenom proto, že si ho může dovolit pouze malé procento občanů. Dále co se časové náročnosti týče, vystihl problém Stanislav. Já vidím východisko v budování cyklistických či inline stezek a jiných outdoorových parků, které budou dostupné pro všechny a budou finančně nenáročné.
Je naprosto evidentní, že obezita je jednou z nejvýraznějších civilizačních chorob 21. století. Nesdílím názor s autory, že obezita je problém především rozvojových zemí, ale naopak hlavně těch vyspělých např. USA. Největším problémem je, že sebou nese i další poruchy a onemocnění především kardiovaskulárního systému. Pokud se obezita nepodchytí včas, může člověka pomalu ohrozit i na životě. Výskyt obezity má vzrůstající tendenci, příčinou bývá hlavně nepoměr mezi příjmem a výdejem energie, přebytečná energie se ukládá v tucích. Dále špatné složení jídelníčku a v neposlední řadě špatné stravovací návyky např. celý den v práci nejíst a po příchodu domů se přejíst apod. Lidé často věří nejrozšířenějšímu mýtu o hubnutí, pokud chtějí hubnout, nesmí jíst, bohužel tím si více uškodí, než pomohou. Naopak musí jíst pravidelně každé 2-3 hod. menší množství potravin. Záleží na životním stylu každého z nás. Prostředků jak snížit výskyt obezity je více než dost, problémem je lidský faktor, který si nechce přiznat, že má nějaký problém. Nejlepším lékem proti obezitě je prevence.
Tento článek se zabývá jedním z největších problému 21. století, který se vyskytuje všude ve světě. Je pravda, že s technologickým pokrokem mají lidé sedavé činnosti více, než tomu bylo dříve. A jak je v článku uvedeno, lidé, co mají pohyb v práci, pak vyhledávají místa nebo činnosti, kde se nemusejí hýbat. Avšak většina lidí si podle mého názoru obezitu uvědomuje, ale nemůže, nebo nechce přestat s nezdravým životním stylem, který vede k několika druhům onemocnění. Tito lidé začnou vnímat obezitu, až když zjistí, že jsou nemocní. Poté nesouhlasím s autory článku, že obezita se týká jen určitých zemí. Obezita se týká všech zemí, bez rozdílu vyspělosti, ale vyspělejší země, ať už je to USA nebo je to Čína mají větší podíl obézních lidí. Dalším bodem je obrana proti obezitě. Jelikož existuje mnoho diet, které nefungují a člověku spíše uškodí, tak je nejlepší prevence před obezitou, což znamená hlídat se v konzumaci potravin a mít pohyb a když už obézní jsme, tak souhlasím s článkem, začít to řešit s osobou, která má v tomto ohledu praxi.
Domnívám se, že pokud člověk už od narození není obézní díky nemoci, vždy se dá se svou váhou něco dělat. Stačí se jen vyhecovat a jít si za svým cílem a něco tomu obětovat. Rozhodně bych nevolil pro snížení své hmotnosti fitness centra. Pokud se jedná o léto, volil bych běh, cyklistiku, in-line brusle a veškerý pohyb při příjemném počasí a v kolektivu svých nejbližších. Zvyšující se obezita ve světě je určitě díky pokroku stále novější a dokonalejší technologie, proto si mohou i Ti „chudí“ dovolit počítač, playstation nebo jinou herní konzoli. Obézní začínají být děti, kteří když dorostou do věku, kdy o někoho mají zájem, nemají už motivaci se svou postavou něco dělat, tudíž to vzdají a tím, že jsou sami se stávají ještě více obézní.
Je dobře, že se v poslední době se o obezitě dětí a dospělých začíná trochu více mluvit. Je to totiž problém, který začíná být víc a víc rozšířený hlavně v rozvojových zemích, jak se uvádí zde v článku. Souhlasím s tím, že pokrokové technologie mají určitě velký vliv na vznik nebo spíše rozšíření obezity. Dříve děti běhaly po hřišti, bavily se v přírodě a pohyb pro ně byl naprosto přirozenou záležitostí. Dnes tráví většinu času na počítači a dvě hodiny TV ve škole jsou pro ně téměř nadlidský utrpení. Toto mají v rukách hlavně rodiče, kteří by měli svému dítěti podsunout alespoň jeden sport, kterému by se dítě věnovalo a který by ho bavil. Ovšem pokud se stane, že i rodiče dětí trpí obezitou, statistiky uvádějí, že pouze malé množství rodičů své děti vede ke sportu. Obezita u dospělých je o trochu větší problém, protože kvůli práci a málo času občas člověk nemá čas na správný životní styl a na pravidelnou stravu což je v podstatě klíč k redukci obezity.
Tendence vývoje nárůstu obézních lidí je stále větší a větší. Je velice smutné, že spousty lidí nechává své tělo chátrat, nabízí mu jen nezdravé potraviny a nedopřeje mu žádný zdravý pohyb. Vždyť v dnešní době je nespočetné množství pohybových aktivit, které člověk může vykonávat ať už jen pro radost nebo z důvodu navýšení fyzické kondice, či svalové hmoty. Tito lidé spíše svůj volný čas zabíjejí, stejně jako svoje zdraví a své tělo. Pokud si obézní člověk neví rady může klidně navštívit tyto odborníky, kteří mu poradí jak si zorganizovat volný čas, co by měl dělat pro své tělo, aby správně fungovalo a bylo zdravé, kde se nacházejí sportovní střediska. Jen se toho člověk nesmí bát a musí být rozhodnutý to změnit. Obezita je nemoc, kterou si plno lidí ze začátku nepřipouští a s kterou si spousta lidí neví rady. Pamatujte si, máme přeci jen jedno tělo a jedno zdraví.
Domnívám se, že obezita a z ní plynoucí vznik civilizačních onemocnění pramení především z celkového vývoje společnosti a způsobu života, jaký člověk vede. Kolik z našich rodičů si může dovolit 90 až 120 minut cvičení nebo relaxace, když v zaměstnání stráví 10 až 12 hodin denně a domů příjdou psychicky i fyzicky vyčerpáni tak, že i ty „endorfiny“ vyplaví opravdu už jen tím jídlem.
Pěkně napsaný článek. Vystihuje co vlastně obezita je a proč ji také nazýváme nemoc. Souhlasím, že lidé, u kterých k obezitě již došlo, by měly tento problém řešit s odbornou pomocí. Pak může její léčení být efektivní. Líbí se mi, že autoři poukázali na podporu některých pracovišť, která nabízejí a pomáhají svým zaměstnancům ke sportu. To je trend zaručeně správný a věřím, že se bude nadále rozšiřovat.